Onehdy jsem měl vynikající nápad: shlédnout všechny listopadové premiéry a pak zde o nich referovat. Viděl jsem jednu, a už to mi stačilo k poznání, že bych nejen vyhodil spoustu peněz, ale taky že bych se z toho musel zbláznit.
Asi nebyla dobrá volba jít na film reprezentující žánr, kterýmu (jak se ukázalo) vůbec nerozumím. 30 dní dlouhá noc - upírský horror. Promiň, bratře, ale byla to donebevolající hovadina. Nechal jsem se zlákat dobrými recenzemi (výtvarná složka, industriální hudba, atmosféra... kecy), ale to mi nedošlo, že je asi psali lidi, co chtěli bejt celý dětství upírem, ale nepoštěstilo se jim. Nejenže jsem se nebál, ale ještě navíc jsem se nudil. (Dobře, občas jsem se leknul.) V takových chvílích jsem uvažoval o logice děje a shledal ji nevalnou. Městečko za polárním kruhem přepadnou za polární noci upíři. Chm. Ještě si libujou (v upírštině): "Sem jsme měli přijít už dávno." Aha. To jako nevěděli, že lidi bydlej za polárním kruhem odjakživa? Nebo jim přestali chutnat eskymáci? Pak skoro všechny sežerou, ale Josh Hartnett se obětuje, stane se upírem, zabije jejich šéfa, ergo stane se šéfem, a ti ostatní se z městečka pokorně stáhnou (svítá, tak se jdou asi schovat někam do iglů), i když je jich víc než Joshe Hartnetta - krevní msta se mezi upíry zjevně nepěstuje. Josh Hartnett pak na slunci zemře, což je jedině dobře.
Ano, ano, žánr má jistá pravidla atd. atd. Ale já stejně pořád nedokážu pochopit, že jsem za 160 kaček dvě hodiny sledoval lidi, jak se honí po sněhu a koušou se do krku. (Taky se tam hodně ječí.) Ovšem jednu potenciálně užitečnou informaci si člověk z kina odnese: upíři se nebojí slunce jako takového, kdepak, bojí se ultrafialových paprsků, takže je můžete efektně sejmout lampou, pod níž ve sklepě pěstujete travku. Nebo horským sluníčkem. Doporučuje se mít pořád po ruce prodlužovačku. (Jak je to s upíry a česnekem se ovšem z filmu nedozvíme - okamžitě ubírám další hvězdičku, čímž se ve svém hodnocení dostávám na mínus dvanáct.)
Ale moje kariéra filmového recenzenta ještě není ztracena. Po četbě několika referátů o filmu Crash Road s Agátou Hanychovou jsem dospěl k názoru, že ústřední záměr filmu nikdo z recenzentů (ani Tomáš Baldýnský!) nepochopil - na rozdíl ode mě. Všichni píšou, že film je blbej (což asi je) a že Agáta Hanychová je pěkná (což je blbost). Ale k tomu ústřednímu záměru: podle mě se prostě snažili natočit de Sadovu Justinu aneb Prokletí ctnosti (mladá dívka-sirotek bloudí světem a kdekdo jí ubližuje, zneužívá ji, znásilňuje... dobrá látka prostě). Tvůrci se to ovšem stydí přiznat, protože Agáta Hanychová se nechtěla ani jednou ukázat nahá (aby taky chtěla, po těch srandovních fotkách v Playboyi), čímž sabotovala autentičnost celého výsledku. Takhle to dopadá, když si režisér nedokáže prosadit svou.
Až to bude na DVD, tak si svou tezi ověřím a budu referovat. Kinu se teď budu nějakou dobu vyhejbat - mám totiž v tý tmě cukání kousnout někoho do krku.
Asi nebyla dobrá volba jít na film reprezentující žánr, kterýmu (jak se ukázalo) vůbec nerozumím. 30 dní dlouhá noc - upírský horror. Promiň, bratře, ale byla to donebevolající hovadina. Nechal jsem se zlákat dobrými recenzemi (výtvarná složka, industriální hudba, atmosféra... kecy), ale to mi nedošlo, že je asi psali lidi, co chtěli bejt celý dětství upírem, ale nepoštěstilo se jim. Nejenže jsem se nebál, ale ještě navíc jsem se nudil. (Dobře, občas jsem se leknul.) V takových chvílích jsem uvažoval o logice děje a shledal ji nevalnou. Městečko za polárním kruhem přepadnou za polární noci upíři. Chm. Ještě si libujou (v upírštině): "Sem jsme měli přijít už dávno." Aha. To jako nevěděli, že lidi bydlej za polárním kruhem odjakživa? Nebo jim přestali chutnat eskymáci? Pak skoro všechny sežerou, ale Josh Hartnett se obětuje, stane se upírem, zabije jejich šéfa, ergo stane se šéfem, a ti ostatní se z městečka pokorně stáhnou (svítá, tak se jdou asi schovat někam do iglů), i když je jich víc než Joshe Hartnetta - krevní msta se mezi upíry zjevně nepěstuje. Josh Hartnett pak na slunci zemře, což je jedině dobře.
Ano, ano, žánr má jistá pravidla atd. atd. Ale já stejně pořád nedokážu pochopit, že jsem za 160 kaček dvě hodiny sledoval lidi, jak se honí po sněhu a koušou se do krku. (Taky se tam hodně ječí.) Ovšem jednu potenciálně užitečnou informaci si člověk z kina odnese: upíři se nebojí slunce jako takového, kdepak, bojí se ultrafialových paprsků, takže je můžete efektně sejmout lampou, pod níž ve sklepě pěstujete travku. Nebo horským sluníčkem. Doporučuje se mít pořád po ruce prodlužovačku. (Jak je to s upíry a česnekem se ovšem z filmu nedozvíme - okamžitě ubírám další hvězdičku, čímž se ve svém hodnocení dostávám na mínus dvanáct.)
Ale moje kariéra filmového recenzenta ještě není ztracena. Po četbě několika referátů o filmu Crash Road s Agátou Hanychovou jsem dospěl k názoru, že ústřední záměr filmu nikdo z recenzentů (ani Tomáš Baldýnský!) nepochopil - na rozdíl ode mě. Všichni píšou, že film je blbej (což asi je) a že Agáta Hanychová je pěkná (což je blbost). Ale k tomu ústřednímu záměru: podle mě se prostě snažili natočit de Sadovu Justinu aneb Prokletí ctnosti (mladá dívka-sirotek bloudí světem a kdekdo jí ubližuje, zneužívá ji, znásilňuje... dobrá látka prostě). Tvůrci se to ovšem stydí přiznat, protože Agáta Hanychová se nechtěla ani jednou ukázat nahá (aby taky chtěla, po těch srandovních fotkách v Playboyi), čímž sabotovala autentičnost celého výsledku. Takhle to dopadá, když si režisér nedokáže prosadit svou.
Až to bude na DVD, tak si svou tezi ověřím a budu referovat. Kinu se teď budu nějakou dobu vyhejbat - mám totiž v tý tmě cukání kousnout někoho do krku.
Komentáře