Kmotra liška & Sultán Tyrl

Jak jsem sliboval, že napíšu o pronikání mezi smetánku - moc jsem z toho teda nevytěžil. Nikdo mě nikomu nepředstavil, takže jsem si s čelnými bývalými chartisty rukou nepotřásl, ani s tím Havlem ne. Nemusel jsem ovšem řešit dilema, jestli dámám líbat či nelíbat ruku; naopak jsem řešil, co tam proboha dělám. A přitom jsem se připravoval: umyl jsem se, oholil, navoněl, zahalil, naučil se novej uzel do kravaty a ujistil se, že "boxerky a slipy jsou ze společenského hlediska rovnocenné". To se mi teda ulevilo. Jelikož se to dělo v Sovových mlýnech, měl jsem spoustu času postávat a kochat se artefakty. A zjistil jsem, že červené víno zásadně umocňuje mou vnímavost k výtvarnému umění. Strávil jsem tak plodné minuty před rozměrným plátnem Theodora Pištěka, pozorně si ho prohlížel a zvažoval, jak moc mě se.e. Zanechal jsem toho po třetí decce závěrem, že mě se.e dost - ale připouštím, že chyba je ve mně. Koneckonců já bych tak pěkně lidskou postavu zabalenou do hnědýho papíru namalo...

Tak mám takovej pocit, že ze Sultána se začíná stávat blogger! Aspoň když se dívám na tu nadprukci posledních dní. Mystickým záznamům o typografii sice ani za mák nerozumím, ale svoje příznivce si tyhle exkurzy jistě najdou. Já radši zůstanu u šunky ve vykotlaným dubu a houpacího křesla, za nima můj obzor končí:-) V rámci vzájemné rivality lišky a jejího věrného psa nicméně hodlám Sultána a jeho mystický záznamy trumfnout! Takže tu pro vás mám PRAVDIVÝ příběh z mého profesního života mimo hájenku. Je to asi týden, co na Slovensku havarovalo malé letadlo. Bylo to u Bratislavy a ze začátku se nic moc nevědělo. Nejdřív se zjistilo, že zemřeli tři lidé a že se trosky zřítily poblíž obce Chorvátsky Grob. To by ještě pořád šlo. Pak se pátralo, kdo že byli ti nešťastníci. A představte si - ukázalo se, že to byli tři Chorvati. Takže máme tři mrtvé Chorvaty, kteří se zřítili v obci Chorvatský hrob. Kolik Chorvatů tam už umřelo? Byli tihle první? Spadli tam schválně? Nebo jsou tam nějaký negativ...

Sedím tak v pátek v půl jedenácté v noci ve vaně, piju červené, čtu Apollinaira... když tu najednou telefon. Volá mi pan K., že je na jakési party a že by mě rád viděl, nepřijedu-li snad. Jářku, něco podobného už se mi dlouho nestalo. Osušil jsem se a vyrazil! A tak. O tom se mi ale moc psát nechce. Dumal jsem o tom, že bych měl dát svým zápisům jednotící téma. Jaké, to mě napadlo při posledním zápisu o obálkách barevných časopisů. O tom taky psát nechci, asi by to nakonec bylo dost jednotvárný. Ale že bych třeba využil své quasi bibliofilie, jsem si myslel. Trochu si to v hlavě utřídit. Trochu se z toho vypsat. (Z opice vyspat, z koníčka vypsat. Hm.) Poslední dobou tak trochu ujíždím na typografii (ani ne tak Teige jako Hlavsa), na grafickým designu. Neuměl bych to, ale rád to mám. Tak o tom že by to bylo. Jak vyndávám knížku z regálu a mazlim se s ní, ale na to, abych ji přečet, nemám čas. O tom jak polistuju, přečtu jednu dvě básně (Apollinaire) a pak ji tam zas musím vrátit. Tak as...

Konečně! Zúročil jsem své matematické nedovzdělání! Vyhrál jsem Matematický balíček Radia 1! Lámu si teď hlavu, co podniknu s poukázkou na nákup piercingových šperků. Že bych si nechal konečně propíchnout jazyk? Pěstitelské pomůcky pošlu panu T. R. Kabelku dostane Liška, trika já. Komu ale tu knihu "Jak jsem přišel na svět"? Bratrovým dětem? Těšte se, bratrovy děti! Druhý vánoce prostě. Malý odskok o pár dní zpět k filmu Bestiář. Pan Vosmík v časopise Cinema si mě získal trefnou formulací "nekonzistentně rozbředlý a konzistentně falešný obsah". Krásná je i jeho poznámka o "monumentálních postsynchronech". To se holt pozná profesionál. Ještě že má tohle číslo Cinemy tak strašlivou obálku, ještě bych je začal obdivovat. (Zajímavý je, že v tomhle čísle se strašlivou obálkou uveřejnily dopis, jež je chválil za krásnou obálku předchozího čísla. Podobného manévru jsem si kdysi všiml v Premiere. Anebo v Týdnu kdysi uspořádali na podzim anketu o nejpovedenější o...

Je třeba psát. Matka (viz link) přestala denně třikrát výskat nad pokroky svého synka, což je signál, že se nastal čas a příležitost, aby se začala věnovat sama sobě. Což jí všichni přejeme! (A ne že by nás erikovské záznamy nezajímaly.) Ale: náš blog na její místo! Je třeba psát! Dneska (vlastně už včera) jsem napsal záznam a po dvou hodinách ho smazal coby příliš sentimentální. Byl věnován setkání bývalých gymnaziálních spolužáků ("tvrdé jádro"), které se mělo vyznačovat nadčasovými kvalitami, ale nevyznačovalo, pochopitelně. Závěrečná šavle pana T. R. to vyjádřila velmi výmluvně, byť to pan T. R. tak nejspíš ani nemyslel. Takže aspoň pitka, zaplaťpámbu za ni; (zaplaťpámbu za nic), a nadstavba se holt nekonala. Jak praví básník: "Ach, muselo tak býti."

Onehdy jsem zase četl noviny. Padl jsem na článek o tom, že nějaká skupina "expertů" nalezla skryté symboly v obrazech Leonarda da Vinci (zase), které se vyjeví, když na plátno šikovně přiložíte zrcadélko. Například na obraze Svatá Anna samotřetí ukazuje jedna z postav prstem, kam zrcadlo dát, aby se vyjevil sám Jahve s "vatikánskou korunou". Obrázek přiložen. Expertní skupina se zajíkla, zbubnovala média a poslala spěšnou depeši do Vatikánu. Ehm ehm. Ono už bylo Apríla? Ano, postava se patrně vyjeví, ale jak je možné, že v ní expertní skupina nepoznala Dartha Vadera? Ta podoba je frapantní. Ale možná se nám nechce sdělit nic menšího, že Jahve vypadá jako Darth Vader; či přímo že Darth Vader a Jehova jedno jsou. Jehova na temné straně Síly. Co na to mistr Yoda? (Z vlažné reakce Vatikánu soudím, že Svatý stolec zná Hvězdné války lépe než expertní skupina.) Nechme stranou, že podobné opičinky se zrcátkem by šly provozovat nejspíš s každým dostatečně členitým obrazem. ...

A je to tady. Mohli jste ignorovat ty divný nástavce na kandelábrech, mohli jste obloukem obcházet obchodní domy a vyhnout se tak nevyžádaným koledám a skleněným koulím, mohli jste se do jara vzdát kalného potěšení z turistických tlačenic na Staromáku a tudíž nezavadit zrakem o rozsvícený velestrom - jinými slovy mohli jste se tvářit, že o Vánocích nevíte. Ale Vánoce jsou jako smrt - nevyhnete se jim, přijdou si pro vás. Přijde čas, kdy i vy opásáte svá ledví a vydáte se nakupovat dárky, přijde čas, kdy se i do vašich tváří vkrade ten míruplný, vyrovnaný výraz, kterým zakrýváte narůstající děs, únavu a touhu být někde úplně, ale úplně jinde. A dneska trhlo na mě. Dneska jsem sháněl dárek, dneska jsem koupil dvě role nikoli toaletního, ale vánočního papíru (Antikvářka v Myslíkovce: "Vy máte nějaký decentní papíry... Ukázat!"), dneska jsem si ušoupal nohy na dlažbě "svátečně rozsvícené Prahy". Posledních šest hodin této nekončící anabase mě opanovala vize, v níž jsem ...

Ne, že byste mě přesvědčili, ale musím uznat porážku. Celých 75 procent hlasujících (z celkového počtu 4) si myslí, že křivák je normální částí oděvu a že ho tedy může bez uzardění nosit i skoročtyřicátník (promiň, Sultáne). Přestávám tím pádem spřádat plány, jak jen tak náhodou polít křivák barvou, ředidlem, nebo aspoň kyselinou mravenčí. Křivák sice odpočívá v bezpečí Sultánova pracoviště, ale veřejně slibuju: když se zase vrátí na věšák v naší garsonce, budu se o něj otírat už výhradně slovně, zkáza mu od téhle chvíle nehrozí. Jako Mistr Hus ale neodvolám. Křivák je záležitost minulýho století a hodí se maximálně pro zastydlý punkery a pro Lucii Bílou. Od křiváku se radši držet dál...

Je třeba vyzkoušet novou klávesnici, kterou jsem právě zakoupil. Je to výkřik techniky, ergonomická, taková prohnutá, jako by si na normání klávesnici sednul někdo holým zadkem. Mhmm. Tak třeba co takovýto záznam: dneska si čtu při puštěným rádiu novou Premiere, kde je článek o Rain Manovi. Ve chvíli, kdy dočtu informaci o tom, že roli Raymonda měl původně hrát Bill Murray, se zpěvák ozve: "...fake Rain Man..." - a venku navíc prší! To je důkaz, že Bůh existuje. Doufám, že taky čte blogy. Jeden restík: zase jsem viděl film - tedy včera jsem viděl The Simpsons: The Movie, a to bylo pochopitelně vynikající, ale o tom není třeba se rozepisovat. Viděl jsem také film Bestiář. V Premiere ho v rubrice DVD anoncují jako tragikomedii, se třemi hvězdičkami. Aha, tak jsem to asi přece jen nepochopil. Podle mě (a Kmotra to taky říká) to byla nevídaná slátanina, ve který byl špatný i Karel Roden. Dialogy ("to není fér, rýpat do rány, která se sotva zahojila") byly hovadné, a jej...