Kmotra liška & Sultán Tyrl

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Už je to tak, že je mi líto slepic. Těch průmyslových. Slepice jako zvířata mi byly vždycky dost protivný: umějí jen hrabat jako roboti, blbě kdákat, vyzobávat si navzájem červíky, trhaně otáčet hlavou jak při break dance a vystrkovat zadky na kohouty. Proto je myslím slepice jediný větší zvíře, který by mi ani dnes nedělalo problém zabít. Jenže ten moderní slepičí holokaust mě jednoduše nutí bránit práva slabšího, i když mi není kdovíjak sympatickej. Jako jedinej proveditelnej způsob odboje mě napadlo nekupovat vejce slepic, který jsou celej život zavřený v klecích, kde nemůžou udělat ani krok a nemají mezi těma drátama nic, do čeho by mohly aspoň ze zoufalství hrábnout. A tak v sámoškách i supermarketech poctivě čtu etikety a snažím se. Většinou marně. Ještě v blahých časech, kdy jsem nakupovala v Bruselu, nebyl problém. V každým krámě bylo na výběr - vejce od slepic z výběhu? Vejce od slepic z louky? Vejce z klecí snad ani nebyly k mání... u nás nejsou k mání žádný jiný. Ano, v biob...

Sledoval jsem v novinách letmo zprávy o neonacistický demonstraci v Plzni, a jako obvykle se mi z těch hovad obracel žaludek. S potěšením jsem zjistil, že jim to zatrhli, a trochu jsem doufal, že jim někdo nakope prdele. Ovšem dočkal jsem se jiného: naše slovutné televizní kanály těm trotlům poskytly jejich patnáct vteřin slávy a nechaly je zahovořit na kameru. Co bude dál - něco jako s komunistama, před kterýma si před lety málem uplivovali, pak je tu a tam publikovali, pak si je Klausisko pozvalo do Lán a najednou je z nich respektovaná politická síla? Pamatuju si na záběr, kdy si nějaký televizák pozval dva skiny ke kameru a zeptal se jich, a teď pozor, "jestli je pochod kolem synagogy provokace". Ne, asi tam nesli pozdravný telegramy. S pocity věru smíšenými jsem pak sledoval jakéhosi tupce, který měl zjevně zásadní problém odpověď současně zformulovat a vyslovit. Poslouchal jsem jeho "né, to si jenom židi vymysleli, že byly nějaký transporty zrovna když chceme mít ...

Světlé okamžiky Olomouce ze Sultánova pohledu: hospoda s dvojjazyčným jídelním lístkem (hanácky + česky); parkoviště před katedrálou, v sobotu prázdné, v neděli narvané; soubor barokních kašen doplněný kašnou zcela moderní (bohužel jsme ji neviděli v akci), která vyvolala (aspoň u mě) užaslé obcházení, zmatené výrazy, četné otázky. Takhle zpětně si vybavuju hlavně to, že tam byly nějaký želvy. Pak chlapeček a holčička (ten chlapeček měl přivázaný dvě želvy pod chodidlama), pak ještě jedna želva na dlažbě dva metry od kašny. Po ní lezly další miniaturní želvičky a jiné hemživé věci. V kašně byl obelisk (po kterým lezly želvy) a v něm reliéfně vyvedené historické mapy Moravy a jiné dokumenty. Divnost. (Ty želvy teda nebyly živý... rozumíte. Ty děti taky ne.) Jestli se ta kašnová symbolika nějak vztahuje k historii Hané, tak to musí bejt fakt zajímavej kraj. Pak se taky Olomouc vyznačuje tím, že o víkendu je tam chvályhodně všude zavříno. Ale fakt je lepší jet tam v létě, to vás pak nebud...

Ano, ano, bloggerská komunikace vázne, ale omluvte lesní zvěř, vzpamatovávala se z vánoční hojnosti a ruchu, který se projevil též na krmnících:-) V rámci novoroční euforie a čerstvých předsevzetí jsme se Sultánem o víkendu vyrazli na výlet za kulturou: totiž do Olomouce. Sultán tam ještě nikdy nebyl (,ale na jeho obranu poznamenávám, že dva z mých kolegů ve věku zralosti k mému údivu přiznali, že NIKDY V ŽIVOTĚ nebyli na Moravě a na můj udivený výraz reagovali slovy: CO BYSME TAM DĚLALI?). No jasně. My jsme měli celkem jasnej program, který měl několik vrcholů. Nejdřív cesta do hanácké metropole nevytopeným vagónem rychlíku Emil Zátopek, z jehož okénka jsme v Zábřehu spatřili samotného Miroslava Macka, kterak na perónu vlastnoručně vítá svou blonďatou milenku. Pak výstava Vasarelyho, na kterou se těšil hlavně Sultán. Mě na ní nejvíc bavilo to, že tam člověk mohl hrát pexeso. A nakonec obhlídka všemi opěvované rekonstrukce Arcidiecézního muzea od tria HŠH. Muzeum je nádherný, včetně ú...