Přeskočit na hlavní obsah

Sultán se bohorovně odkopává

Po několika dnech strávených dřevorubectvím - po kterém celkem logicky a nevyhnutelně následoval relax u piva a televize - se vracím k intelektuální činnosti. Snažím se zapomenout na inteligentní prací prášky, na ženy tahající s sebou i na večírky a na návštěvy svůj persil nebo pervol nebo peresam nebo petržel, na vložky s aktivní ochranou, na borce, kteří se díky tupým překladatelům v českých reklamních agenturách (a jinde) myjí jinak než my ostatní. Vracím se ku své práci s jazykem a čelím (v zaměstnání) nové výzvě: stylizovat text tak, aby působil co nejvíc substandardně, a přitom autenticky. Je to zajímavá zkušenost: snažit se v písmu vyjádřit artikulaci pokud možno co nejnedbalejší, přesně postihnout línou výslovnost, všemožnou nenoremnost, být důsledný v tom, aby to bylo ne-spisovné; a přitom spisovnou polohu znám ze školy i z četby v zásadě dokonale, byť jí (stejně jako my všichni) obvykle nehovořím. Nehovořívám. Několikrát po sobě ten text čtu, a zas a znova se přistihnu, že jsem někde nechal "jsem" místo "sem"; a uvažuju, jestli místo "není" dát "neni", nebo radši "nejni", jestli je přesnější "všicki", šicki" nebo snad "šickí". Je to osvěžující, a přitom (díky zažitosti normy) těžší než psát náležitě. A přitom leckomu to jde samo...

Ad tupí překladatelé z úvodu - aneb morová rána v podobě polovzdělanců. Měl jsem v ruce jakýsi dětský pseudočasopis, evidentně pseudopřeložený z angličtiny - zpod každé věty prosvítala anglická předloha, každá prozrazovala neschopnost fušerského překladatele přepnout z jednoho jazyka na druhý. Staré stesky - ale těchhle lidí, tedy mezi těmi, kdo mají vliv na jazyk veřejný, je zdá se většina... jsou placeni za něco, co neumí, a ani si to nejsou schopni uvědomit...
A jak že je to s umytými borci? Díváte se na to a jaksi to nedává smysl, ale když se náhodou seznámíte se slovenskou variantou, kde je řeč o "nečistých chalanoch" kteří mohou být čistí, začne vám svítat, že je zde anglická předloha, kde jsou nejspíš "dirty boys", kteří mohou být "clean". Jistě, tak elegantní znění se v češtině asi jen tak napodobit nedá, ale má to snad ospravedlnit tak debilní slogan jako "tak se myjí borci"? Jistě že ne. Ospravedlní ho leda to, že většina ostatních sloganů je ještě debilnější - ale možná ani to ne.

Ach ano, mohl a měl bych zde své opakované znechucení reklamou, dabingem, bulvárem, českým filmem a jinými hovadnostmi k zblití rozvinout do koncizního eseje o tom, jak polovzdělanci s vlivem v médiích kurví veřejný prostor, ale je půl dvanáctý v noci, já mám v sobě sedmičku ryzlinku, jsem unaven a nechci si kazit své elitářské sebeuspokojení. Tak snad příště.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...