Přeskočit na hlavní obsah

Sultán se bohorovně odkopává

Po několika dnech strávených dřevorubectvím - po kterém celkem logicky a nevyhnutelně následoval relax u piva a televize - se vracím k intelektuální činnosti. Snažím se zapomenout na inteligentní prací prášky, na ženy tahající s sebou i na večírky a na návštěvy svůj persil nebo pervol nebo peresam nebo petržel, na vložky s aktivní ochranou, na borce, kteří se díky tupým překladatelům v českých reklamních agenturách (a jinde) myjí jinak než my ostatní. Vracím se ku své práci s jazykem a čelím (v zaměstnání) nové výzvě: stylizovat text tak, aby působil co nejvíc substandardně, a přitom autenticky. Je to zajímavá zkušenost: snažit se v písmu vyjádřit artikulaci pokud možno co nejnedbalejší, přesně postihnout línou výslovnost, všemožnou nenoremnost, být důsledný v tom, aby to bylo ne-spisovné; a přitom spisovnou polohu znám ze školy i z četby v zásadě dokonale, byť jí (stejně jako my všichni) obvykle nehovořím. Nehovořívám. Několikrát po sobě ten text čtu, a zas a znova se přistihnu, že jsem někde nechal "jsem" místo "sem"; a uvažuju, jestli místo "není" dát "neni", nebo radši "nejni", jestli je přesnější "všicki", šicki" nebo snad "šickí". Je to osvěžující, a přitom (díky zažitosti normy) těžší než psát náležitě. A přitom leckomu to jde samo...

Ad tupí překladatelé z úvodu - aneb morová rána v podobě polovzdělanců. Měl jsem v ruce jakýsi dětský pseudočasopis, evidentně pseudopřeložený z angličtiny - zpod každé věty prosvítala anglická předloha, každá prozrazovala neschopnost fušerského překladatele přepnout z jednoho jazyka na druhý. Staré stesky - ale těchhle lidí, tedy mezi těmi, kdo mají vliv na jazyk veřejný, je zdá se většina... jsou placeni za něco, co neumí, a ani si to nejsou schopni uvědomit...
A jak že je to s umytými borci? Díváte se na to a jaksi to nedává smysl, ale když se náhodou seznámíte se slovenskou variantou, kde je řeč o "nečistých chalanoch" kteří mohou být čistí, začne vám svítat, že je zde anglická předloha, kde jsou nejspíš "dirty boys", kteří mohou být "clean". Jistě, tak elegantní znění se v češtině asi jen tak napodobit nedá, ale má to snad ospravedlnit tak debilní slogan jako "tak se myjí borci"? Jistě že ne. Ospravedlní ho leda to, že většina ostatních sloganů je ještě debilnější - ale možná ani to ne.

Ach ano, mohl a měl bych zde své opakované znechucení reklamou, dabingem, bulvárem, českým filmem a jinými hovadnostmi k zblití rozvinout do koncizního eseje o tom, jak polovzdělanci s vlivem v médiích kurví veřejný prostor, ale je půl dvanáctý v noci, já mám v sobě sedmičku ryzlinku, jsem unaven a nechci si kazit své elitářské sebeuspokojení. Tak snad příště.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Filmové okénko

Dneska krátce a terapeuticky: rozhodla jsem se dohonit kinematografické resty  a dopadlo to katastrofálně. Pečlivě jsem vybrala pět opusů, který měly celkem dobrý ohlasy v gramotných médiích, ale ukázalo se, že už to umění prostě nedokážu ocenit. Černá labuť byla prostě jen pitomá, to se stane, ale Pouta mi zkazila večer a z Nevinnosti jsem šla z kina úplně tumpachová. Takže jediný dva zásahy byly Králova řeč a Děcka jsou v pohodě. Ne že by to byly nějaký zázraky, ale uklidňovalo mě, že se v těch příbězích neztrácím a aspoň něco chápu. Takže holt s krvácejícím srdcem musím uznat: pryč jsou doby, kdy mě tankovaly intelektuální filmy. Už jim nerozumím. Žiju v jiným světě. Long live mainstream!