Sultán tady kdysi sliboval porodní reportáž a kde nic tu nic. Nejspíš ho zaměstnává ta přemíra poporodních rodičovských zážitků a ještě víc pořádání za dekády nashromážděných knih do našich nových knihoven, pěkně podle edic, barev, velikostí, témat... případné návštěvy upozorňuji obzvláště na unikátní WC knihovnu s klozetovou literaturou. Mě například na toaletě potěšila četba z Hadererova Života Ježíše.
Ale zpět k tématu. Porod. Shrnula bych to slovy našeho věrného čtenáře Zapatita: taková horší zácpa. Zapatito to určitě mínil s dávkou nadsázky snaže se utišit předporodní úzkost prvorodičky, ale nakonec se trefil nejpřesněji ze všech. Připouštím, že jsem nejspíš měla štěstí, ale rodit děti mi po prvním úspěšném pokusu nepřipadá nijak zvlášť bolestivé ani nepříjemné. Sečteno a podtrženo, celý proces od první slabounké kontrakce až k Doře v náručí trval sedm hodin, z toho teprve poslední tři hodiny mi daly skutečně zabrat. Víc než stahy mě zaměstnávala nevolnost a vlastně celou dobu jsem byla překvapená, že všechno jde tak hladce a rychle. Čekala jsem hodiny nesnesitelných bolestí, omdlévání, vyřvané hlasivky... a nic. Spíš mě šokoval doktor, který mně - vystrašené, že se ztrapní planým poplachem - nad ránem po příjezdu do porodnice oznámil, že se "to pěkně rozběhlo" a za pár hodin to bude. A pak porodní asistentka, která mě o necelé dvě hodiny později informovala, že vidí hlavičku a že se můžu přesunout na porodní sál. Pak už následovalo pár zatlačení a za pár minut bylo po všem.
Poporodní zotavování proběhlo taktéž zcela hladce, takže teď sedím doma a skutečně si užívám mateřského volna, čtu, pouštím si polozapomenutá cédéčka a když už v domácnosti není co uklízet, zase čtu nebo se dívám na filmy. Jak Sultán napsal, kozorozi jsou zlaté děti, a Dora dělá kozorohům čest. Například dnes - jelikož ví, že je neděle - vstávala v půl jedenácté. Tak dlouho spát jsem nevydržela ani já.
Ale zpět k tématu. Porod. Shrnula bych to slovy našeho věrného čtenáře Zapatita: taková horší zácpa. Zapatito to určitě mínil s dávkou nadsázky snaže se utišit předporodní úzkost prvorodičky, ale nakonec se trefil nejpřesněji ze všech. Připouštím, že jsem nejspíš měla štěstí, ale rodit děti mi po prvním úspěšném pokusu nepřipadá nijak zvlášť bolestivé ani nepříjemné. Sečteno a podtrženo, celý proces od první slabounké kontrakce až k Doře v náručí trval sedm hodin, z toho teprve poslední tři hodiny mi daly skutečně zabrat. Víc než stahy mě zaměstnávala nevolnost a vlastně celou dobu jsem byla překvapená, že všechno jde tak hladce a rychle. Čekala jsem hodiny nesnesitelných bolestí, omdlévání, vyřvané hlasivky... a nic. Spíš mě šokoval doktor, který mně - vystrašené, že se ztrapní planým poplachem - nad ránem po příjezdu do porodnice oznámil, že se "to pěkně rozběhlo" a za pár hodin to bude. A pak porodní asistentka, která mě o necelé dvě hodiny později informovala, že vidí hlavičku a že se můžu přesunout na porodní sál. Pak už následovalo pár zatlačení a za pár minut bylo po všem.
Poporodní zotavování proběhlo taktéž zcela hladce, takže teď sedím doma a skutečně si užívám mateřského volna, čtu, pouštím si polozapomenutá cédéčka a když už v domácnosti není co uklízet, zase čtu nebo se dívám na filmy. Jak Sultán napsal, kozorozi jsou zlaté děti, a Dora dělá kozorohům čest. Například dnes - jelikož ví, že je neděle - vstávala v půl jedenácté. Tak dlouho spát jsem nevydržela ani já.
Komentáře