Přeskočit na hlavní obsah

Babymarketing

Když vykoukla malá liška na svět, stala jsem se nejen matkou, ale taky ceněnou cílovou skupinou. V reklamě to chodí jako v divočině - zaútočit na nejslabšího bývá nejsnadnější cestou k úspěchu a kořist je předem skoro jistá. Rodičky jsou jako takové kulhající antilopy: samej hormon, samá emoce, spousta nejistoty, prostě ideální cíl. Kdo by pro svoje čerstvé dítě neudělal první poslední, že? Vitamíny, očkování, oblečky z kosmických materiálů, kočár, co vydrží všechno, pleny, inspirativní hračky, knihy, abychom věděly, jak na to, domácnost bez poskvrnky, kosmetika výhradně přírodní, suroviny výhradně bio, tisícovky lítají.
Jako by si člověk nestačil hlubokej zářez do rodinných financí udělat sám, vnucujou se mu výrobci dětských sarapetiček vehementně ze všech stran. Dokud jde jen o reklamy, dobře. Ale oni umějí být i mnohem otravnější. Už v porodnici do nás nacpali plný tašky nějakých nesmyslů - vzorků plín a krémů, pracích prášků a umělých výživ, kila letáků. Totéž se opakovalo v pojišťovně. To se ještě dalo odmítnout, kdyby člověk byl víc při smyslech. Pak ale začala poštovní masáž.
Česká spořitelna píše: milá maminko, chcete pro své dítko udělat něco opravdu báječného? Založte mu přece stavební spoření! Pojistěte si svoje zlatíčko! Další peněžní ústavy následují. Nakladatelství Egmont nám vnucuje leporela s kačerem Donaldem, pak zase schránka přetéká kvůli obálkám se vzorky umělých mlík. Naposledy se nám ozval sám MUDr. Karel Kopecký osobně a zaslal nám DVD plné dobrých rad, jak pečovat o kojence. Milá paní Liško, píše...vaše malá se nyní nachází v období plném převratných změn... haha. Děkujeme doktore, to víme i bez vás.
Ovšem na konci milého dopisu se skví nečekaná douška: Tato zásilka vám byla doručena na základě Vašeho souhlasu ze zpracováním Vašich osobních údajů pro marketingové účely. ??? Já něco podepsala? Marně pátrám v paměti. A pak mi to dojde. Šli na to mazaně. Nejspíš mi to podstrčili v první době porodní - asi jsem to podškrábla v polobezvědomí mezi kontrakcema spolu s papírem, že souhlasím s případným nástřihem hráze. Nebo možná chvíli potom, kdy jsem nevyspalá bloumala po chodbách šestinedělí. Jojo, ženy s mozky zatmělými horečkou omladnic a náhlým poryvem štěstí, s těmi se marketingově pracuje!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Filmové okénko

Dneska krátce a terapeuticky: rozhodla jsem se dohonit kinematografické resty  a dopadlo to katastrofálně. Pečlivě jsem vybrala pět opusů, který měly celkem dobrý ohlasy v gramotných médiích, ale ukázalo se, že už to umění prostě nedokážu ocenit. Černá labuť byla prostě jen pitomá, to se stane, ale Pouta mi zkazila večer a z Nevinnosti jsem šla z kina úplně tumpachová. Takže jediný dva zásahy byly Králova řeč a Děcka jsou v pohodě. Ne že by to byly nějaký zázraky, ale uklidňovalo mě, že se v těch příbězích neztrácím a aspoň něco chápu. Takže holt s krvácejícím srdcem musím uznat: pryč jsou doby, kdy mě tankovaly intelektuální filmy. Už jim nerozumím. Žiju v jiným světě. Long live mainstream!