Přeskočit na hlavní obsah

Babymarketing

Když vykoukla malá liška na svět, stala jsem se nejen matkou, ale taky ceněnou cílovou skupinou. V reklamě to chodí jako v divočině - zaútočit na nejslabšího bývá nejsnadnější cestou k úspěchu a kořist je předem skoro jistá. Rodičky jsou jako takové kulhající antilopy: samej hormon, samá emoce, spousta nejistoty, prostě ideální cíl. Kdo by pro svoje čerstvé dítě neudělal první poslední, že? Vitamíny, očkování, oblečky z kosmických materiálů, kočár, co vydrží všechno, pleny, inspirativní hračky, knihy, abychom věděly, jak na to, domácnost bez poskvrnky, kosmetika výhradně přírodní, suroviny výhradně bio, tisícovky lítají.
Jako by si člověk nestačil hlubokej zářez do rodinných financí udělat sám, vnucujou se mu výrobci dětských sarapetiček vehementně ze všech stran. Dokud jde jen o reklamy, dobře. Ale oni umějí být i mnohem otravnější. Už v porodnici do nás nacpali plný tašky nějakých nesmyslů - vzorků plín a krémů, pracích prášků a umělých výživ, kila letáků. Totéž se opakovalo v pojišťovně. To se ještě dalo odmítnout, kdyby člověk byl víc při smyslech. Pak ale začala poštovní masáž.
Česká spořitelna píše: milá maminko, chcete pro své dítko udělat něco opravdu báječného? Založte mu přece stavební spoření! Pojistěte si svoje zlatíčko! Další peněžní ústavy následují. Nakladatelství Egmont nám vnucuje leporela s kačerem Donaldem, pak zase schránka přetéká kvůli obálkám se vzorky umělých mlík. Naposledy se nám ozval sám MUDr. Karel Kopecký osobně a zaslal nám DVD plné dobrých rad, jak pečovat o kojence. Milá paní Liško, píše...vaše malá se nyní nachází v období plném převratných změn... haha. Děkujeme doktore, to víme i bez vás.
Ovšem na konci milého dopisu se skví nečekaná douška: Tato zásilka vám byla doručena na základě Vašeho souhlasu ze zpracováním Vašich osobních údajů pro marketingové účely. ??? Já něco podepsala? Marně pátrám v paměti. A pak mi to dojde. Šli na to mazaně. Nejspíš mi to podstrčili v první době porodní - asi jsem to podškrábla v polobezvědomí mezi kontrakcema spolu s papírem, že souhlasím s případným nástřihem hráze. Nebo možná chvíli potom, kdy jsem nevyspalá bloumala po chodbách šestinedělí. Jojo, ženy s mozky zatmělými horečkou omladnic a náhlým poryvem štěstí, s těmi se marketingově pracuje!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...