Narazil jsem na naprosto fascinující knihu (to už se mi fakt dlouho nestalo jako), jmenuje se to Soustružníci lidských duší a je to o tom, jak komouši v 50. letech vyřazovali z knihoven nežádoucí knížky. Podstatnou část tvoří seznam těch vyřazených titulů, asi 8 tisíc (titulů, ne svazků!) v první vlně. Vždycky je u toho "zdůvodnění"; používalo se asi deset kritérií, který se daly nacpat na všechno: naturalismus, ruralismus, exotismus, úniková literatura, existencialismus, snobismus, pornografie, už ani nevim co všechno. "Úniková literatura" jsou humoristický knížky. Je na tom moc pěkně vidět, že celá komunistická revoluce byla mimo jiné (nebo především?) vzpourou blbců proti vzdělaným, a že blbcům musel zrovna s tímhle pomáhat někdo aspoň trochu sečtělej, protože "lid" o většině těch knížek nemoh vědět (a jiný by si zase s chutí přečet). No ale o relativně inteligentní lidi, který se začnou chovat jako hovada, jakmile se dostanou k moci, nemá nouzi žádná doba, pravdaže?
Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...
Komentáře