Narazil jsem na naprosto fascinující knihu (to už se mi fakt dlouho nestalo jako), jmenuje se to Soustružníci lidských duší a je to o tom, jak komouši v 50. letech vyřazovali z knihoven nežádoucí knížky. Podstatnou část tvoří seznam těch vyřazených titulů, asi 8 tisíc (titulů, ne svazků!) v první vlně. Vždycky je u toho "zdůvodnění"; používalo se asi deset kritérií, který se daly nacpat na všechno: naturalismus, ruralismus, exotismus, úniková literatura, existencialismus, snobismus, pornografie, už ani nevim co všechno. "Úniková literatura" jsou humoristický knížky. Je na tom moc pěkně vidět, že celá komunistická revoluce byla mimo jiné (nebo především?) vzpourou blbců proti vzdělaným, a že blbcům musel zrovna s tímhle pomáhat někdo aspoň trochu sečtělej, protože "lid" o většině těch knížek nemoh vědět (a jiný by si zase s chutí přečet). No ale o relativně inteligentní lidi, který se začnou chovat jako hovada, jakmile se dostanou k moci, nemá nouzi žádná doba, pravdaže?
Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
Komentáře