Přeskočit na hlavní obsah

Kramerius, ten mě dokáže nas...

Poslední dobou mívám cholerické záchvaty, které pravidelně přicházejí zaprvé: když malá liška odmítá jíst a hází po mě kaší, zadruhé: když počítač odmítá být poslušen mých pokynů, zatřetí: když se vypravím do knihovny. V knihovně bývám opravdu rozžhavéná do běla a může za to Kramerius, což je databáze digitalizoavných starších novin a časopisů. Krameria k životu nutně potřebuju, protože se pokouším dopsat disertaci. Ta disertace je o novinách. A ty noviny musím číst, pořád dokola. Jelikož to jsou noviny staré sto let, není tak jednoduché se k nim dostat. V knihovnách už je nepůjčují, protože se stářím rozpadají a když už je někde půjčují, není v mých silách dané místo navštěvovat (buď proto, že je v Olomouci nebo v letenském zámečku, kde mají otevřeno jen ve středu a studovna je věčně plná důchodců s lupami).
I zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že i Česko konečně zjistilo, že nastala digitální doba a že v národní knihovně začali zpřístupňovat periodika online. Už jsem si začala představovat, jak mi všechno půjde od ruky: pěkně doma, v pohodlí, klidně i v noci, jednou kliknu a noviny budu moct číst zezadu zepředu. Jojo, ale má to háček, vážení. Knihovníci sice vybudovali systém, který stál pár desítek milionů, ale detašovanému badateli je to na houby, protože funguje jen mezi zdmi Klementina. Všechno sice je online, ale kvůli autorskému zákonu, který podle knihovny chrání i sto let staré noviny, si z domova člověk prostě neškrtne. A tak jsem začala jako idiot dojíždět do Klementina.
Když jsem dorazila poprvé, byl systém mimo provoz, personál jen krčil rameny a já mohla zase vyrazit na dvouhodinovou zpáteční cestu. Když jsem dorazila podruhé, poradila mi žena za pultem, abych si všechno, co potřebuju, stáhla na nějaké médium a odnesla. Třikrát hurá. Tak to by šlo. Stahovat v knihovně, studovat doma. Když jsem ovšem dorazila potřetí a marně na počítači hledala zdířku na připojení flash disku, sdělila mi překvapeně jiná žena za pultem, že stahovat se přece nesmí. Aha. Začalo přituhovat. Jedinou legální variantou prý je žádané stránky tisknout. To v rozporu s pravidly není. Tak jsem tiskla, čert vem ty dvě koruny za kopii. Čert je vem, kdyby ta kopie byla čitelná. To už jsem se rozčílila a zvýšeným hlasem se dotazovala personálu, k čemu slouží digitální databáze, se kterou se skoro nedá pracovat. Krčení rameny. My za to nemůžeme. A tak dále.
Celé to vyřešila krádež: přesedla jsem si pod falešnou záminkou ke staršímu stroji, kam se flash disky připojit daly a všechno jsem prostě začala stahovat ilegálně. Hřál mě pocit, že jsem zločinec. Bohužel jen krátce, protože za pár desítek minut mě knihovnice upozornila, že jejich služeb využívám už dvě hodiny, což je podle předpisů maximum. Hohóóó, chce snad ta žena naznačit, že se tři hodiny táhnu do Prahy, aby mě pak vystrnadili z jediného místa, odkud se dostanu do slavné digitální databáze? Žena je v úzkých, ztrácí se jí barva z tváří, nakonec se rozhodne mě uklidnit návrhem, abych zasedla k jinému počítači (upozorňuji, že sál je poloprázdný): je to ovšem ten počítač, ze kterého se stahovat nedá. Rezignuji. Vracím se do analogové éry. Tužka a blok. Po pěti minutách ale konec. Systém přestal fungovat. Trpělivě sedím a koukám se na zasněžené atrium. Pak se jdu pozeptat, jak dlouho to bude trvat. Á, to my nevíme. Stává se to. Za hodinu. Nebo za dvě. Nebo až zítra. Ono to vypadává. Vaří se ve mně krev a radši se rychle balím, abych zachovala dekórum dámy, která neřve na nevinné.
Takže Kramerius, ten mě dokáže nas... Naštěstí taky vím, co mi dokáže spravit náladu. Tentokrát loupaná hovězí plec s houbovou a jedna plzeň. Ať žije digitalizace!

Komentáře

albina temna píše…
no toto zdravi do Kutne hory blog nalezen nahodou nic z toho KRameria nedelj to vsechno cela na ... divala jsem ted na knihovnu university of Chicago a oni tam maji vsechno proste vsechno to je tak smutny....
pa

Albina Temna

Populární příspěvky z tohoto blogu

PF 2010

Vážení, vážené, milí, milé! Přejeme z naší nory ze srdce hodně štěstí a doufáme, že pro vás bude příští rok stejně plodný jako pro nás ten letošní. Liška&Sultán&Liška jr.

Máme rádi muziku a papežovy lidi

Všecko zdárně pokračuje, už si na sebe všichni tři začínáme zvykat, nás přestává děsit řev, Doru přestávaj děsit moje písně. Dneska jsem ji podrobil dvojkombinaci Už se ten tallinskej rybník nahání - Široký hluboký ty vltavský tůně, a snášela to docela dobře. Vodní tematika má vůbec docela úspěch, třeba Kapitán pejsek od Vltavy je celkem oblíbený kousek (můj oblíbený kousek, u ní se to ještě úplně nepozná). Pětičtvrťové fláky od Dunaje, další vodní kapely, kterou voda vzala, zatím nezkoušíme. Ale konstatujem s Liškou, že se člověku občas vybaví překvapivý věci - mně třeba Ježek a Šlitr... aneb co se v mládí naučíš, v rodičovství jako když najdeš. Dítě prostě bude muzikální, ať chce nebo ne! A pro věčnou památku: Dočetl jsem se onehdy v novinách, že osobní theologický poradce papeže (Polák jakýsi) na základě výzkumu jistého věkovitého jezovity nazřel, že mužové i ženy přijdou sice všichni (pochopitelně) do pekla, ale dostane se jim tam odlišného zacházení, protože hřeší odlišnými způsob...

Evropo, jsme zde!

Přestala se nás dotýkat politická situace. Co je nám do našich milých vyvolených zástupců a jejich šaškáren ve sněmu. Co je nám do trucování toho postaršího hošana na Hradě, co se neumí ani podepsat, když se mu řekne. My, jako naše rodina, my už jsme totiž dávno v Evropě, a bez Lisabonu. Máme to statisticky podložené. Dočtli jsme se, že Češi spotřebují za rok asi 25 litrů vína na hlavu - což je hluboko pod průměrem EU, kde se začíná na pětatřiceti. Přátelé! NAŠE rodina se svou průtočností, již odhaduji na nějakých 50 litrů na (moji) hlavu, je v Evropě již dávno vinnou velmocí a na české pivopije činí posměšné posunky! Freude schöner Götterfunken, Tochter aus Elysium!