Není nad to, mít technicky zdatnou ženu, že? Tímto publikuji Sultánův zdánlivě ztracený vyd(a)řený text; have a good read!
To jsem si teda nepomyslel, že to už je víc než měsíc. Asi to bude tím facebookem, člověk zapíše status a připadá si, že víc ke dni nemá co říct. A obvykle to tak je.
Viděli jsme včera vzrušující film Julie a Julia. Pro nezasvěcené, nešlo o lesbické porno, ale o film o vaření a blogování. Obojí inspirativní. My bychom taky měli témata: Bond (na stánkách po 77 Kč, jedu v tom), vyjadřování sportovních komentátorů (želízka a jiné cenné kovy), teleshoping (35 nebo kolik let jsem byl neotřesitelně přesvědčen, že v hudbě neexistuje nic horšího než dechovka. Eva a Vašek a jim podobní mě trochu zviklali, ale teprve nedávno jsem poznal Zlo a zastřel jsem si tvář - ano, je to Maxim Turbulenc. Tři tlustý otlemenci, který neuměj ale lautr nic, ale přesto v tomto světě dokážou prosperovat a tloustnout. Vlastně je to povzbudivý...). Ale kde proboha vzít ten zicflajš?
Nesmíme zapomenout na filmový tip pro blogující i neblogující matky: Away We Go od Mendese (má to nějakej českej název, ale koho to zajímá). Těhotný pár putuje světěm a zjišťuje, že jediný normální lidi, od kterých není třeba s křikem prchat, jsou oni dva. Je to tím, že svět je plný magorů? Nebo že USA jsou plný magorů? A pozor, nezapomenutelná kreace Maggie Gyllenhaal! (Naše budoucí dcera - nebo syn, dyk je to fuk - se jednou bude jmenovat Maggie, jako Maggie Gyllenhaal a Maggie Simpson; ovšem Liška to ještě neví.) Její postava funguje jako popření téze, která by se nabízela, totiž že jen milující matky jsou normální. Už kvůli ní to musíte všici vidět. Dobře, ten českej název je Všude dobře, proč být doma. Blé. To bych teda nevymyslel, ani kdyby mi strkali těhotenské testy do všech tělních otvorů najednou.
(Eště jsme viděli Up in the Air / Lítám v tom s Georgem Clooneym. Dobré, krom debilního americkýho předkonce, kde se několik bezejmenných úplně zbytečně vyznává, kde že by byli bez své rodiny. To je tak neorganická pasáž, a tak žadonící o americké divácké slzy, že to ten Reitman přece musel vidět? Takhle si podělat vlastní dílo, to líčil na Oscara nebo kýho čerta? No nic.) (Mimochodem právě se dočítám, že George hrál ve filmu Muži, co zírají na kozy - překlad z CSFD je dosti zavádějící, protože v angličtině slovo goats dvojsmyslné není. Má to fantastické obsazení: vedle Clooneyho Ewan McGregor, Kevin Spacey a Jeff Bridges. Chybí už jen Johnny Depp. V životě jsem o tomhle filmu neslyšel, ale již tuším, že to musím vidět.)
Po těch šesti nedělích nevím kdy přestat. Pohání mě řadový, supermarketový francouzský kabernet. Původně jsem chtěl psát o svých pozorováních rodiče: Lišče už dobře registruje přísný odstín v hlase, lstivě používá předstíraného vzteku ke svým nízkým cílům, od jedné vrstevnice pochytilo princip vstávání na zadní a chůzi, od dvojčat G. bohužel zase velice nepříjemný rejstřík jeku (20 000 Hz a výš), který až do setkání s nimi nepoužívalo a nemělo od koho jiného pochytit. Holt jsme měli sedět doma a nejezdit po vejletech. Snad přísný odstín v hlase Doře naznačí, že tento tón se pro komunikaci s rodiči nehodí... koneckonců si tím musí strašně ničit hlasivky. Dobře jí tak.
To jsem si teda nepomyslel, že to už je víc než měsíc. Asi to bude tím facebookem, člověk zapíše status a připadá si, že víc ke dni nemá co říct. A obvykle to tak je.
Viděli jsme včera vzrušující film Julie a Julia. Pro nezasvěcené, nešlo o lesbické porno, ale o film o vaření a blogování. Obojí inspirativní. My bychom taky měli témata: Bond (na stánkách po 77 Kč, jedu v tom), vyjadřování sportovních komentátorů (želízka a jiné cenné kovy), teleshoping (35 nebo kolik let jsem byl neotřesitelně přesvědčen, že v hudbě neexistuje nic horšího než dechovka. Eva a Vašek a jim podobní mě trochu zviklali, ale teprve nedávno jsem poznal Zlo a zastřel jsem si tvář - ano, je to Maxim Turbulenc. Tři tlustý otlemenci, který neuměj ale lautr nic, ale přesto v tomto světě dokážou prosperovat a tloustnout. Vlastně je to povzbudivý...). Ale kde proboha vzít ten zicflajš?
Nesmíme zapomenout na filmový tip pro blogující i neblogující matky: Away We Go od Mendese (má to nějakej českej název, ale koho to zajímá). Těhotný pár putuje světěm a zjišťuje, že jediný normální lidi, od kterých není třeba s křikem prchat, jsou oni dva. Je to tím, že svět je plný magorů? Nebo že USA jsou plný magorů? A pozor, nezapomenutelná kreace Maggie Gyllenhaal! (Naše budoucí dcera - nebo syn, dyk je to fuk - se jednou bude jmenovat Maggie, jako Maggie Gyllenhaal a Maggie Simpson; ovšem Liška to ještě neví.) Její postava funguje jako popření téze, která by se nabízela, totiž že jen milující matky jsou normální. Už kvůli ní to musíte všici vidět. Dobře, ten českej název je Všude dobře, proč být doma. Blé. To bych teda nevymyslel, ani kdyby mi strkali těhotenské testy do všech tělních otvorů najednou.
(Eště jsme viděli Up in the Air / Lítám v tom s Georgem Clooneym. Dobré, krom debilního americkýho předkonce, kde se několik bezejmenných úplně zbytečně vyznává, kde že by byli bez své rodiny. To je tak neorganická pasáž, a tak žadonící o americké divácké slzy, že to ten Reitman přece musel vidět? Takhle si podělat vlastní dílo, to líčil na Oscara nebo kýho čerta? No nic.) (Mimochodem právě se dočítám, že George hrál ve filmu Muži, co zírají na kozy - překlad z CSFD je dosti zavádějící, protože v angličtině slovo goats dvojsmyslné není. Má to fantastické obsazení: vedle Clooneyho Ewan McGregor, Kevin Spacey a Jeff Bridges. Chybí už jen Johnny Depp. V životě jsem o tomhle filmu neslyšel, ale již tuším, že to musím vidět.)
Po těch šesti nedělích nevím kdy přestat. Pohání mě řadový, supermarketový francouzský kabernet. Původně jsem chtěl psát o svých pozorováních rodiče: Lišče už dobře registruje přísný odstín v hlase, lstivě používá předstíraného vzteku ke svým nízkým cílům, od jedné vrstevnice pochytilo princip vstávání na zadní a chůzi, od dvojčat G. bohužel zase velice nepříjemný rejstřík jeku (20 000 Hz a výš), který až do setkání s nimi nepoužívalo a nemělo od koho jiného pochytit. Holt jsme měli sedět doma a nejezdit po vejletech. Snad přísný odstín v hlase Doře naznačí, že tento tón se pro komunikaci s rodiči nehodí... koneckonců si tím musí strašně ničit hlasivky. Dobře jí tak.
Komentáře