Kmotra liška & Sultán Tyrl

Blog usíná jako Růža Šípkovic. Sliboval jsem zaplňovat hluchá místa typografickým rozjímáním, načež jsem zjistil, že na to nemám pojmový aparát, takže bych se musel omezovat na tradičně od boku házené jalové soudy, které by kroužily kolem dogmatu "Oldřich Hlavsa je bůh". Takže jindy. Ale ke knihám mám co říct jako jazykověd: nedávno jsem si uvědomil, že slovo "knihy" nemá v reálném světě singulár, a co víc, neskloňuje se, ale stupňuje: knihy, mnoho knih, kurevsky mnoho knih. Onehdy jsem z kurevsky mnoha knih vyčlenil nemálo knih a odvlekl je z domu. Knihy! Knihy k mání! Nechybí někomu knihy? Apeluji na vás: zachovejme celosvětovou knižní rovnováhu! Pod kurevsky mnoha knihami v Nuslích se jižjiž hroutí časoprostor do černé díry! Kataklysma!

V poslední době se stala jistě řada důležitých věcí. Například nám zvolili prezidenta, paní Müllerová. Viděl jsem jisté zlomky volebního procesu na netu a jsem moc rád, že jsem toho neviděl víc. I tak v okamžicích mezní introspekce dumám, jestli snad "naši zastupitelé" žijí na jiné planetě, nebo je chyba ve mně. A jestli kompetentnost politika zakládá skutečnost, že v reálným životě by ho každej kopnul do zadku. Ne, útlocitní prominou: do prdele. Jestli kvalifikace politika spočívá v tom, že nemá stud a nevadí mu (nebo to nepozná...), když na veřejným fóru pronáší věci, za který by mu většina spisovatelů humoristický literatury líbala ruce. Ovšem takové okamžiky (mezní itrospekce) trvají zpravidla bohudíky krátce - duševní zdraví mám jen jedno. Tento zápis má být o podstatnějších věcech: Ku klávesnici totiž usedám bohatší o jistý objem alkoholu (Hoegarden, španělský červený) a zážitek z filmu Hairspray . Zážitek to byl intenzivní; a myslím, že ten alkohol ho neumocnil nijak p...

Víkend: viděl jsem zase televizi a nové reklamy. Na prací prášek pro retardované hospodyně (" Dobrá zpráva! Prášek na praní, který pere!") například. Ale jedna mě přiměla k zamyšlení: velmi pěkně vypracovaná reklama na vložky s nezbytným sloganem o "mých dnech". Už dlouho si říkám, kdopak ten debilní eufemismus asi vymyslel? Ženská těžko. Když se zamyslíme nad podobnými spojeními, v nichž je vyjádřen přivlastňovací poměr, jako "to je něco PRO MĚ" nebo "omeleta s droždím, to je MOJE", uvědomíme si, že se jimi označuje cosi pozitivního, k čemu má mluvčí kladný osobní vztah (pokud se tedy nejedná o čiré vlastnění - to je MOJE auto). Ovšem "MOJE dny" podle té reklamy moc pozitivní nejsou - nebo se tím snad chce upozornit na latentní masochismus plodných žen? "Menstruace, to je prostě moje!" To snad ne. Anebo z jiné strany - ten týden, kdy si slečny z reklam bolestně přejí zakusit pocit suchosti, jsou JEJICH dny - zatímco ty zbyl...

Ve čtvrtek Liška slavila narozeniny. Přistoupil jsem k tomu zodpovědně, takže pátek nezačal dobře. Sice jsem vstal a doplížil se v mdlobách do práce, ale tam jsem brzy usoudil, že alkohol je zákeřný nepřítel útočící ze zálohy a že si radši vezmu volno, protože tohle fakt nemá cenu. Jakmile jsem se rozhodl, hned se mi trochu ulevilo, ale nechtěl jsem hazardovat a volno jsem si opravdu vzal. Potuloval jsem se po Praze matičce a ze studijiních důvodů jsem se zastavil ve slavném bufáči Starbucks. Bufáč je slovo, které přesně popisuje metodu obsluhy (žádná, musíte si k pultu), ne tak ceny. Malý preso jsem si loni koupil ve Starbucksu ve Frankfurtu za 90 centů. Takže jsem si říkal, 30, 35 kaček? Inu, nejlevnější kafe, to malý preso, je tam za 45... Pochopitelně plno cizinců, kteří objevili podnik, co znaj z domova, a sakařů, který to maj kousek z práce - nepřipadal jsem si tam tak docela jako mezi svými. Takže holoto, do Starbufáče snad leda ze studijních důvodů - to preso bylo totiž naprost...

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Už je to tak, že je mi líto slepic. Těch průmyslových. Slepice jako zvířata mi byly vždycky dost protivný: umějí jen hrabat jako roboti, blbě kdákat, vyzobávat si navzájem červíky, trhaně otáčet hlavou jak při break dance a vystrkovat zadky na kohouty. Proto je myslím slepice jediný větší zvíře, který by mi ani dnes nedělalo problém zabít. Jenže ten moderní slepičí holokaust mě jednoduše nutí bránit práva slabšího, i když mi není kdovíjak sympatickej. Jako jedinej proveditelnej způsob odboje mě napadlo nekupovat vejce slepic, který jsou celej život zavřený v klecích, kde nemůžou udělat ani krok a nemají mezi těma drátama nic, do čeho by mohly aspoň ze zoufalství hrábnout. A tak v sámoškách i supermarketech poctivě čtu etikety a snažím se. Většinou marně. Ještě v blahých časech, kdy jsem nakupovala v Bruselu, nebyl problém. V každým krámě bylo na výběr - vejce od slepic z výběhu? Vejce od slepic z louky? Vejce z klecí snad ani nebyly k mání... u nás nejsou k mání žádný jiný. Ano, v biob...

Sledoval jsem v novinách letmo zprávy o neonacistický demonstraci v Plzni, a jako obvykle se mi z těch hovad obracel žaludek. S potěšením jsem zjistil, že jim to zatrhli, a trochu jsem doufal, že jim někdo nakope prdele. Ovšem dočkal jsem se jiného: naše slovutné televizní kanály těm trotlům poskytly jejich patnáct vteřin slávy a nechaly je zahovořit na kameru. Co bude dál - něco jako s komunistama, před kterýma si před lety málem uplivovali, pak je tu a tam publikovali, pak si je Klausisko pozvalo do Lán a najednou je z nich respektovaná politická síla? Pamatuju si na záběr, kdy si nějaký televizák pozval dva skiny ke kameru a zeptal se jich, a teď pozor, "jestli je pochod kolem synagogy provokace". Ne, asi tam nesli pozdravný telegramy. S pocity věru smíšenými jsem pak sledoval jakéhosi tupce, který měl zjevně zásadní problém odpověď současně zformulovat a vyslovit. Poslouchal jsem jeho "né, to si jenom židi vymysleli, že byly nějaký transporty zrovna když chceme mít ...