Kmotra liška & Sultán Tyrl

Tak jsem se díky Sultánovi zastyděla. Psaní mi taky nejde. A vůbec tvůrčí činnost mi nějak nejde. Jedno dítě na vnější oběžné dráze, jedno dítě na vnitřní oběžné dráze: soustředím se už jen na denní rutiny a na víc mi nezbývají síly. Včera jsem ovšem cestou z knihovny připadla na jedno takové nosné minitéma. Už přes rok - bývalí skoropražáci - bydlíme v Kutné Hoře. Maloměsto v nejhorším i nejlepším smyslu slova. Ale oproti někdejšímu doupěti v Nusli má naše nová nora jednu obrovitánskou výhodu - lokace. Takže co my tak potřebujeme k životu? Trafika: 50 metrů. Bankomat: 100 metrů. Pekařství: 100 metrů. Knihovna 150 metrů. Lékárna 150 metrů. Knihkupectví: 250 metrů. Pediatr: 200 metrů. Gynekolog: 200 metrů. Hospoda: 50 metrů. Hospoda s točeným nealko pivem: 150 metrů. Potraviny: 200 metrů. Pošta: 50 metrů. Drogerie 100 metrů. Pískoviště: 250 metrů. Kavárna: 250 metrů. Máme v okruhu půl kilometru i leccos, co příliš nepotřebujeme - třeba squashové kurty, prodejnu zbraní a střeliva nebo po...

Dělá se to? že nějakej správce smaže blog, poněvadž se na něm nic nehejbe? trest za nedostatek invence? Mně to teda dělá trochu hlavu, že nemám chuť psát - ale myslím, že jsem na to přišel: to je únavou. Dítě vstává v půl šestý, po večerech se překládá (pokud nesjíždím Bonda) - a navíc mi teď kleknul notebook, takže se moc nepíše, i kdyby se chtělo - aneb další srážka s technikou, která bude potenciálně pěkně mastná. Myslíval jsem si, že si s přístrojema rozumím, ale bezpečně zvládám jen pustit gramofon. Mobil využívám tak na deset procent, funkce nefunkce. Onehdy mi Lišče přenastavilo displej a mě trvalo tejden, než jsem to doved změnit. Už aby děti vyrostly, budou mi v těchhle věcech radit. Témat na psaní by jistě bylo dost - knihy, knihy, a volby. To je zase komedie. Tuhle jsem chvilku přemejšlel, jestli by fungovala paralela mezi volební kampaní a reklamníma blokama v telce. Má to plodný aspekty - reklamy postavený na tajných jakoby vědeckých ingrediencích (jako třeba mineralit), ...

... a obojí zatím na amatérské úrovni; vlastně kariéra v obojím začala skoro současně. Auto tím poněkud trpí, následně i my; s dítětem je snad jinak, ale ta paralela by se jistě dala budovat dlouho. Jel jsem onehdy s automobilem, když tu náhle pod kapotou hrkne a fiatka škytla prdla umřela. Jen tak, na silnici mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí. Nastává dobrodružství, tažení na lanu, servis ("sežeňte si novou hlavu motoru" - nová stojí třicet tisíc - "a rychle"), velká klika, když se díky tchánovi hlava sežene za pět, a placení. Zas jednou o zkušenost bohatší. Povznášející bylo, když jsem vezl do sběrny starou hlavu, starou baterku a starý kolo: dali mi za to peníze! Celý to spolkne jeden poněkud debilní překlad, na kterém dělám. A dítě zažívá první vzdor a všem třem nám z toho jde hlava kolem. Jinak legrace: objevuje možnosti chůze, řeči a jídla, padá a řachá se do hlavy, čte a trhá knihy, mává na japonský turisty, štěká na psy, masakruje sedmikrásky. Rodiče se učí ...

Dostala jsem onehdá k narozeninám cennou publikaci. Jmenuje se Jak na to! a jsou v ní víceméně použitelné obrázkové návody, jak zvládnout nejrůznější situace, úkoly a potíže. Což o to, třeba nakrájení artyčoku nebo recept jak připravit hadí maso se můžou hodit. Pak je tu ale hezkých pár rad, který vypadají dobře v knize - ale zkuste to ve skutečnosti! Co třeba Chyťte rybu rukou a pod čtyřmi obrázky stručný popis: ponořte ruku do vody- pohybujte prsty-vyhoďte rybu na břeh? Jó, to kdybych věděla, můžu na vejletech nachytat do saku mandel pstruhů a rodina bude mít vystaráno. Dobrý je taky použití jídelních hůlek - teoreticky to ovládám hezky dlouho, ale ještě nikdy se mi nepodařilo se najíst. Do stejnýho soudku patří Porod v taxíku. Jelikož mě něco takovýho sotva potká (Kutná Hora a taxíky?), jsem celkem v klidu, ale tady to máte - bůhví, kdy se vám to bude hodit. Osm obrázků a pod nima lapidární návod: zastavte taxík-klekněte si a nechte působit zemskou přitažlivost-jemně uchopte dítě-ot...

Venku je krásně, každej normální člověk se na všechny směje, ale maloměstský jedubáby na to nedbají a zpívají dál svou kolovrátkovou píseň. Cikáni a Vietnamci, táhněte odkud jste přišli, hnát vás odsud vidlema! Tož Vietnamci by mohli, kdyby chtěli, ale kam Romové? Do Indie nebo na Madagaskar, bábám je to fuk. Dnes mi jedna taková zkazila ráno, když jsem musela její socioekonomické rozbory poslouchat ve frontě na rohlíky. A víte, že ty Vietnamci koupili tady kousek další barák. A opravujou ho. Paní, to mi řeknětě, kde na to berou. Zloději to sou. Český lidi makaj, a nemaj ani na uživení rodiny. A Vietnamec hned barák. Hnala bych je, vodkud přišli. Postřílet je málo. Prodavačky vědoucně přikyvujou, já se úplně konsternovaná ani nezmůžu na nějakou poznámku. Moje stará bolest. Pět minut poté bych jí to panečku uměla nandat. A tak aspoň napravuju kosmickou rovnováhu a myslím na skvělý vietnamký zelináře, který vedou celoročně mangold, čerstvý lišky a nepovadlý bylinky, myslím na zdejšího vi...

Když jsme se před časem odstěhovali do kutnohorské nory, zanechali jsme v Nusli garsonku. Teď v ní bydlí potetovaná kočička, loni tam sídlila přátelská paní s dcerou. V mezidobí mladý muž se svou dívkou. Toho jsme museli vyhodit. Zachovali jsme se velmi asertivně, na naše poměry; jenže celá ta věc se táhne doteď a je to tak divná a nepříjemná historie, že stojí za to ji zaznamenat (anebo naopak historie zcela typická, která ukazuje leda tak naši / moji přehnanou dobrotivost). Pan P. jako nájemce měl zaplatit při nastěhování dva nájmy najednou. Zaplatil jeden a velmi slušně požádal, jestli by ten druhý mohl složit o pár dní později. Jelikož působil jako rozumný, zdvořilý člověk, který ví, co se patří, a jeho slečna taky tak, svolil Sultán k odkladu. Tož tak: a za pár dní to bude už pěkné tři měsíce, co nám pan P. ty prachy visí. Tedy ne všechny, dvě třetiny té částky se mu asi tak měsíc po nastěhování podařilo schrastit. Za další tři neděle (asi tak) plné omluv a domluv dostal výpověď,...

...ale beze mě. Jel jsem onehdy na Kolín a potkal billboard s vyretušovaným Paroubkovým šklebem, který pravil "BOJUJI proti poplatkům u veterináře". V pozadí tuším psí smečka. Na Kolín se jede devadesátkou, já se většinou úzkostně soustředím na řízení, tak jsem si jen pomyslel něco o snadných cílech a debilovi, doma jsem se o tom zmínil Lišce a pustil to z hlavy. Na druhý projetí už mi to začalo bejt trochu divný, ale ona celá volební kampaň je dost absurdní (socdem prej spočítala, kolik stojí chřipka, panejo). Pochopitelně to musela být Liška, kdo mě upozornil, že to asi nebude origo socdem afiš. Definitivní utvrzení přinesl dálnicový billboard, kde Paroub bojuje proti "mlžům, plžům a hlavonožcům", což jsem ani ve stodvacítce nepovažoval za skutečné volební heslo. Liška měla čas si ten plakát i prohlídnout, prej moc pěkný. Čili jsem šťasten, že na Kolínsku, v Rathově kraji, panuje i nadále zdravý rozum. (Z)dravý rozum osvědčil též Petr Čtvrtníček, když odkázal do p...