Kmotra liška & Sultán Tyrl

Pár dní poté, co jsem zde tak objevně demaskoval dabing jako takový, mi Liška přispěla pointou, kterou bych teda nevymyslel, protože moje myšlenková a imaginativní kapacita je holt omezená. Měl výročí Belmondo, ikona českého dabingu, bez které by to pan Moravec mohl jít zabalit, ale své za něj řekli i pánové Tříska a Krampol. Na jakési rozhlasové stanici chtěli výročí připomenout, uctítí oblíbeného herce, nositele Moravcova (a Třískova a Krampolova) hlasu. Jak to provést, když rozhlas nemůže přenést obraz? Správně, odvysílá se hercův monolog z nějakého oblíbeného filmu. Tak prý se i stalo, ale slyšel národ konečně Bebelův hlas? Kdepák, slyšel zase Moravce (nebo Třísku nebo Krampola)! Dabing na druhou! Nejdřív sebrali Belmondovi hlas a dali mu tři jiný (to by jim měl poděkovat, co), a pak mu sebrali i ksicht a tělo, ale vůbec si nevšimli, že už tam Belmondo není. To by mně fakt zajímalo, co by se stalo, kdyby se sekli a pustili by místo Moravce třeba Františka Filipovského. Říkali by po

Citace: Co to znamená, to adjektivum "celetný"? Bylo by lze například říci v románu: "Políbil ji, leč pocítil, že něco není v pořádku: její rty opětovaly jeho vášeň, avšak v jejich přissátí bylo cosi celetného..." Nebo: "Jářku, starosto, povídám, svatba - a ono nic. Stál jsem před farářem celej celetnej. - Nebo: "Ne, že by noc byla chmurná - a zajisté, že vlahá se jí nezdála. Celetná noc, zašeptla, a přitáhla šátek po babičce úžeji kol svých pučících ňader." Tohle jsem chtěl ukázat, protože mě to rozesmálo.

Bufet pultového typu v Opletalově ulici, 9:15, ve frontě na snídani dva muži a žena (já) Konverzace první: Tak, co to bude dnes? Dvacet pochoutky jako obvykle? Rohlíček? Nene, prosil bych dva matjesy. Co to, co to? Ále, dneska nemám na ten bůček nějak chuť. No jo. Výborně. Takže dva. Nebo tři? Dva? Výborně. Je to šestnáct deka. A křen. Křeníček. Výborně. Tak to máme 32,20. Dva rohlíčky. 35,20. Vyberete si je sám? Hodnej. Výborně. Konverzace druhá: A pán si dá... Já bych tady tudle tu špičku bůčku. Tu špičku pěknou tadyhle navrchu. Áno. Pěkná. Výborně. A k tomu? Hořčici. Obyčejnou? Tak to máme bůček 42,20. S hořčicí 43. Výborně. Dvě housky. Vyberte si je. Hodnej. Výborně. Ještě něco? Že by pivo? Gambáček? Desítku? Výborně. 59,80. Tak to mi na tu stravenku pěkně vyšlo. No vidíte. Šikovnej. Výborně. Děkuju pěkně. Konverzace třetí. Prosím dva kornšpice. Áha. Koršpice. Kdepak to jenom máme. Á. Vyberete si sama. Šikovná. Tadyhle máte pytlíček. 13,80. Tak to zaokrouhlíme na 14. Abyste věděla.

Tak jsem si říkal, že bych náš blog obohatil o echtovní politický komentář, však našó zemó hýbó převratné událostě, navíc by to mohlo dopadnout jako s tím jarem, které jsem svým laudatiem na pár dnů zahnal, a převratný událostě by se díky mému komentáři mohli ještě víc převrátit, obrátit, a vyzvrátit. Takže v krátkosti: Čuněk je hovado. Sledoval jsem trochu, jak tisk reaguje na návrat romotluka do vlády a ponížení nejpopulárnějšího českého knížepána, kterýmu by i Rumcajs podal ruku. V Respektu se doufá, že šlechtické gesto odhalí pravdu (ha!), jiné listy - patrně pravdivě - namítají, že případní auditoři zjistí jen to, co je Čuněk nechá zjistit, takže nic, a pan Karel jen zbytečně vyhodí půl melounu. Jiří Peňás v Týdnu se pokouší empaticky vysvětlit sobě i národu knížecí pohnutky, ale moc mu to nejde. Knížepán je bohužel za blbce a čuněk (ne, proč se namáhat s velkým písmenem) se nám za zády drze směje do očí, protože si to necháváme líbit. Ale: všechny komentáře se mám dojem zaměřují