Kmotra liška & Sultán Tyrl

Nedá mi, abych se k Sultánovi nepřipojila. Neboť to byl právě on (nastojte!), kdo přístroj do nory zakoupil, a do rejže stesků na programovou náplň se tímž pádem uvrhl tak trochu sám. Nicméně: i já mám jeden výživný čerstvý zážitek. Při kojení malé Lišky bednu zapínám, jelikož ta (Liška jr.) ztěžkla a k usměrnění jejího kroutivého momentu už potřebuju obě ruce, a tedy nemám čím držet čtivo. Dnes dávali k dopolednímu krmení Televarieté. Osmdesátky. Nostalgie při pohledu na mrkváče a Bohdalku žmoulající tesilový kapesníček. Vtipy o dílovedoucích a strojní výrobě. Balet československé televize. A vrcholem všeho vystoupení Kotvalda s Hložkem. Sladké úsměvy na playback. Přiteplalá chlapecká choreografie a v pozadí doprovodná kapela. Karel Vágner v zelených kalhotách a sametové bundičce s flitry. Zřejmě nějaký ironický odkaz na ohozy rockových kapel. U bubnů přepudrovanej strejc předstírá, že bubnuje. Pohazování natupírovanými háry. Čistá televizní perverze.

Liška dostala ke kulatinám televizi, takže jsem se v pokročilém věku dostal do každodenního kontaktu s tímto zaprděným médiem. Onehdy někde psali, že v Laosu nebo kde se už televize nepočítá k příznakům bohatství - takže jsem se konečně ocitl na úrovni průměrného Laosana, tak prima. Občasné šoky z reklamy se tím pádem zpravidelnily, ale posiluje se tím současně imunita. Reklamy na mrtvý krůty, vodu, umělý řasy, bramborový brambůrky a masti na puchejře už mě tudíž šokujou míň a míň. Díky tomu začínám vnímat mezery v nabídce: chápu, že reklamy na víno jsou zakázaný, ale kde jsou třeba reklamy na hajzlpapír? Jak se má jeden v současné bohaté nabídce zorientovat? Kdo mi poradí, co je pro mou řiť nejlepší? Vědomí, že se v tomto ohledu dopouštím kompromisů, nedejbože nemám odvahu či snad dokonce riskuji, mi nedá spát, no fakt. Krom toho patřím ke zvrhlíkům, kteří civí na dvojku. ČT tak úchylům mého typu nabourává spánkový režim, protože pořady, který by mě fakt zajímaly, málokdy dávaj před p

Pamatujete na hrůzu z AIDS? Novodobý mor kosící mýrnyx týrnyx lidi čistě proto, že souloží, Boží trest za nemravnost, promiskuitu a zneužívání nesprávných otvorů. Nebylo úniku, lidé nevěděli dne ani hodiny, školní mládež se vodila na instruktážní filmy o bezpečném sexu, všechno to mělo příchuť apokalypsy - nevěstka babylónská triumfovala a sex nesloužil k rozmnožení, leč vyhlazení lidstva. To bylo, a mělo to v sobě jistou nostalgii, ano romantiku, a osudovost. Co si ale pomyslet, když se novými hrozbami stane nemoc šílených krav a nejnověji prasečí chřipka? Prasečí chřipka. Pánbu má přeci jenom smysl pro humor.

Takto jsem nedávno rozmlouvala s prodavačkou v jediném solidním místním knihkupectví (Kosmas) poté, co jsem ukořistila příručku První pomoc u dětí a taky brožuru o historii horských stříbrných dolů. - A přidejte mi k tomu eště jednu á dvojku. - Vidíte, tohle je poslední. To je teda snad poprvé, co je vyprodám. Většinou mi tady nejmíň dvě zbydou. - A kolik jich berete? - Tři.

Milý pane, jen ze zdvořilosti děkuji za rukopis, kterým jste se rozhodl oblažit naše nakladatelství. Zrovna jsme si říkali, že na pyramidu makulatury na dvorečku by se mělo ještě něco málo přihodit a pak to konečně všechno zapálit... ale nic ve zlém, jen žertuji, dopisy v koši nekončí a já jsem vaše dílo prolistoval, fakt. Snad mi odpustíte, když neodolám a svěřím se vám s několika svými postřehy. Vnímavý člověk jako vy je jistě ocení. Poslední dobou se roztrhl pytel (kéž by se roztrhl těm, kdo to plodí) s tlustospisy, nejlépe ve třech svazcích, ale pět vypadá taky dobře, zaplněnými povětšině řídkým dějem, postavami s mimořádně debilními jmény, které mávají kušemi, tasí meče z pochev (pošev?) a obsedají koně obutí do škorní, a honí jiné postavy s debilními jmény, to vše za doprovodu komických dialogů. Nakonec se obvykle tasí ty meče a postavy umírají, což je většinou dobře. Proboha proč to všecko? Že to prošlo Walteru Scottovi, ještě neznamená, že by se v tom smělo pokračovat. Jistě, p

Je třeba se zmínit o velkovýletě po stezce Mistra Vrchlického, protože to byla významná událost pro celou rodinu, a taky z ní plyne poučení: jezdit s kočárkem po turistických stezkách se sice dá, ale má to svoje mouchy. Odjeli jsme vlakem do blízké vsi a vraceli se po červené. Všechno šlo dobře, počasí výstavní, takže jsme potkali hodně lidí. Někteří z toho neměli radost, třeba ti, co museli na úzké stezce ve svahu příkře spadajícím k vodní ploše uhýbat nesenému kočáru... jiní žasli (ten cyklista, co jsme ho potkali po pětiminutovém krosu bahnem a vodou, se musel docela divit, když na ta místa dorazil). Došlo na pinkik na opuštěném hřišti a na kojení ve výletní restauraci (přepil jsem Doru v pivu). Když nicméně odečteme adrenalinové pasáže, byla to čilá radost a estetika. Údolí Vrchlice je plné vzácných rostlin i živočichův, romantických zbořenin mlýnů a skal, po kterých často lezou outdooroví intelektuálové a outdoorové kočičky. Výlet okořenilo dosti bizarní setkání s klubem modelářů

Politická témata jsou vyčerpávající, oprsklost, s jakou se k národu obecně a nám zvláště chová televize, ohromující a slov zbavující. Náš kulturní život upadá. Výlety z nory jsou stresující. O čem se nedá psát, o tom je třeba mlčet, jak napsal ten... no tamten... Vieweghstein - asi proto je z blogu pole neorané. Ale doléhá hlas z Jinonic: co Dora? Nelze odepřít: Dora je vyčerpávající, stresující, ohromující. Dobře, trochu to rozvineme. Tři měsíce - dneska? Dneska. Tři měsíce. Pochopitelně je na svůj věk nesmírně inteligentní a pokročilá. (Že je krásná, o tom snad není třeba psát.) Například český vokalický systém zvládá už skoro celý, a zkouší si umlauty. Již nyní ví, že se bude věnovat francouzštině - pročež si osvojila čípkové R (to ostatní už půjde samo). Je nesmírně muzikální. Když jí zpívám, pokouší se mě naučit, jak jsou ty melodie správně. Moc mi to nejde, ale ona je trpělivá. Je fantasticky motoricky zdatná: když si nacpe ruku do pusy, zas ji dokáže vyndat! Často předstírá, že