Množství nedočkavých čtenářek nás žádá, abychom se netajili s pokroky malé lišky. Nuže: jsou spektakulární, jak se konečně s takovým genofondem dá čekat. Poloha na břiše jest její druhá přirozenost, a meditativní pohled do nebe (pozice na zádech) tak střídá s kritickým zkoumáním reality, jíž se již brzy bude zmocňovat ručně a nemilosrdně. Taktéž hlasový fond se utěšeně vyvíjí. Tón drží zdatně a dlouho, s jeho barvou a dynamikou si dělá, cokoli se jí zamane (tu a tam objevně využívá pěsti v puse, zajímavá technika!), jen na tom frázování bude muset kapku zapracovat. Cítíme (slyšíme) v ní budoucí operní divu. Těžký chlebíček, ale budeme ji pochopitelně ve všem podporovat. Od toho tu přece jsme.
aneb rodinný blog bez bázně a hany, honey