Kmotra liška & Sultán Tyrl

Když jsem byl ještě poměrně nedospělý, hodně frčel film E.T. mimozemšťan. Tehdy jsem ho nikdy neviděl (celej ostatně dodneška ne), takže jsem přišel o spoustu konverzačních příležitostí a řadu narážek a hlášek, které se později měly ohledně tohohle filmu vyskytnout. Takže když teď frčí Avatar, stejnou chybu už jsem neudělal, a i s Liškou ho navštívil. Tak za prvé je jasný, že žádný hlášky z tohohle filmu nevzejdou (což zní skoro jako diagnóza). Za druhý si myslím, že lítací hory jsou dost hovadina, i v rámci zobrazeného (fikčního, mrk mrk) světa. Za třetí jsem si při tom opět uvědomil, jak za mýho života fantasticky pokročila technologie - o 3D kinu jsem si čítával v časopise ABC a vypadalo to jako čirá sci-fi, stejně jako další věci, který působí dneska naprosto samozřejmě - DVD, PC, mobily. Žijeme ve sci-fi a ani nám to nepříde. (Některý technologie tak zlevnily, že už se ani nevyplatí je vyrábět...) Za čtvrtý - nenudil jsem se, ale že bych se z toho poprděl, to jsem se teda nepoprdě

Poslední dobou mívám cholerické záchvaty, které pravidelně přicházejí zaprvé: když malá liška odmítá jíst a hází po mě kaší, zadruhé: když počítač odmítá být poslušen mých pokynů, zatřetí: když se vypravím do knihovny. V knihovně bývám opravdu rozžhavéná do běla a může za to Kramerius, což je databáze digitalizoavných starších novin a časopisů. Krameria k životu nutně potřebuju, protože se pokouším dopsat disertaci. Ta disertace je o novinách. A ty noviny musím číst, pořád dokola. Jelikož to jsou noviny staré sto let, není tak jednoduché se k nim dostat. V knihovnách už je nepůjčují, protože se stářím rozpadají a když už je někde půjčují, není v mých silách dané místo navštěvovat (buď proto, že je v Olomouci nebo v letenském zámečku, kde mají otevřeno jen ve středu a studovna je věčně plná důchodců s lupami). I zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že i Česko konečně zjistilo, že nastala digitální doba a že v národní knihovně začali zpřístupňovat periodika online. Už jsem si začala p

...jenom to né! Celou kutnohorskou noru postihl ausgerechnet prvního jakýsi neduh - Sultán do mrtva zvracel, Lišce bylo zle, Dora měla příkladný průjmy. Nějaká střevní chřipka či co, kterou Liška vyvezla i do vedlejšího polesí, zatímco si Sultán lízal rány. Radši jinak: ustanovme, že nový rok začal někdy teďka - Dora zdravá a veselá, Sultán přinejmenším při vědomí, Liška čile běhá. To by mohlo vydržet. Dora oslavila první narozeniny. Úspěšně si vypěstovala druhý zub a má nakročeno k prvnímu kroku. Je to velká čtenářka a destruktorka komínů. Z tý holky jednou něco bude! Jen aby nedopadla jako tatíček, který si na prahu krize středního věku uvědomil, že už pětatřicet let není ani tak velký čtenář, jako velký požírač písmenek. Který pozře, ale neuchová. No ale aspoň můžu číst stejnou knihu víckrát, že jo. I v novým roce.