Kmotra liška & Sultán Tyrl

Mít pracoviště u Václaváku není žádnej med, to vám řeknu. Smrduté místo, přes den plné turistů, v noci okupované ožralými partičkami teenagerů, dealery a somráky a ráno poseté kelímky z McDonaldu, prázdnými lahvemi a sem tam vyzdobené koláčem zvratků. No jo, prostě folklór. Na divných místech se ale dějou divný věci, a právě kvůli nim má Václavák něco do sebe. Nejpeprnější historku jsem zažila už před dávnými lety, ještě jako mladá dívka. Jakýsi zanedbaný muž mě odpoledne oslovil na rušném chodníku, uprostřed prodírajících se davů a něco chtěl. V první chvíli jsem akusticky nebyla schopná rozeznat co a už už jsem se připravovala vyhrábnout z kapsy pětikorunu, ale pak to ke mně dolehlo. Přestárlý seladon se slepenými vlasy žádal, abych ho laskavě doprovodila do pasáže a tam sledovala, kterak si ručně ulevuje od přebytečné sexuální energie. Prý mi za to klidně dá stovku. Byla jsem z toho požadavku tak konsternovaná, že jsem se zmohla jen na bezvadně korektní větu "Díky, ale teď nemá

Po dvou týdnech dovolené vracíme se s Liškou do Čech. Co se za tu dobu událo? Nestačíme valit oči a vrtět hlavou. Hranice představitelného představuje zejména akce tlustý Tlustý ve vaně. K tomu není třeba nic dodávat. Pěkně to ilustroval Pavel Reisenauer na obálce posledního čísla Respektu. Dneska se dočítám, že ani taková kokotina nestačí k tomu, aby českého politika poslala od válu. Oblastní organizace svého kašpárka podpořila. S českými poslanci na věčné časy a nikdy jinak. A další výtečnost: Evropě to osladíme. Četl jsem čísi vyjádření, že slogan je sice dvojsmyslný, ale my, co ho podporujeme, zdůrazňujeme ten pozitivní význam. Asi by jim měl někdo říct, že frazém "osladit to někomu", bez konkrétního předmětu (jako káva, čaj), pozitivní význam nemá , naopak je primárně výhrůžný. Takhle vyprdnutej slogan naznačuje buď latentní protievropské postoje, nebo podivuhodně realistické předjímání vlastní (ne)schopnosti prosadit se na evropské scéně. Jinak klip to má pěkný, jako