Kmotra liška & Sultán Tyrl

Že má Sultán knih, až neví, co s nima, se ví. Před časem jich haldu odtahal do práce a část rozdal: Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a snad by se mu to i trochu eklovalo. No ale zbylé svazky v práci ležely, tak jich zas kus odtáhl do antikvariátu. Antikvář si předem vybral ze seznamu, takže když tam Sultán odvlekl bednu, věřil, že tam zůstane. Sultán ví, za kolik se co prodává, tak odhadoval, kolik asi tak může dostat - bývalo dobrým zvykem dát takovým nešťastníkům, jako je Sultán, polovic prodejní ceny. Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a odhadovaná cena nebyla zase tak zanedbatelná. Jistě tušíte jak to dopadlo: antikvář nabídl částku poměrně směšnou: čtvrtinu prodejní ceny, že prej si polovinu nemůže dovolit. Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a snad by se mu to i eklovalo; ale srát na hlavu si nenechá! Lichva! Loupež! Tomu řikáš férový jednání, kramáři? Plíseň na tvoje zásoby, plíseň, myši, rusy a kožojedy. Takže Sultán zas bednu odtáh do práce a mrzí ho, že si u toh

Utěšuju se ve své někdy poněkud náročné existenci matky četbou. A tohle mě nedávno postavilo na nohy. Takže Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti. "Odpovědná, zdravá, spolehlivá, milující mladá matka, která ošetřuje nemluvně od prsu přes nesčetné jeho přebalování, posraček vyhazování, prdelky čištění, omývání, mytí, kojení, převlékání, v noci k němu vstávání až k okamžiku, kdy ho vede k bránám školy, je činnost zakládavá, bazální, svým svatým významem rovnomocná jen málo činnostem, mezi nimiž jmenuji činnost řádného rolníka, cestáře, zedníka, kuchaře, básníka, nikoli kněze. Básník, tedy problematik, se vedle takto vylíčené matky nemůže ovšem postavit jen tak, hnedle, tak jako se vedle ní beze studu mohou postavit zedník, cestář, kuchař a rolník. To musí býti básník chlapák, pořádný a řádný, který vychovává svou poezii od nemluvněte, přes sraček otírání, atd... až k okamžiku, kdy ji vede do první obecné. Kdo ocení tuto nezřenou práci dne a noci, noci a dne, kdy prostor a čas jsou kovově

Inserát z Lidových novin, rok 1925: JACK DEMPSEY čtyřnohý, jediný rohující koník světa překvapuje a Beda Lak udržuje návštěvníky brněnského Varieté od 16. do 30. listopadu t. r. v neustálém smíchu. Ach, brněnské Varieté roku 1925! Marné volání! Aspoň že letos je u nás taky sranda.

Když vykoukla malá liška na svět, stala jsem se nejen matkou, ale taky ceněnou cílovou skupinou. V reklamě to chodí jako v divočině - zaútočit na nejslabšího bývá nejsnadnější cestou k úspěchu a kořist je předem skoro jistá. Rodičky jsou jako takové kulhající antilopy: samej hormon, samá emoce, spousta nejistoty, prostě ideální cíl. Kdo by pro svoje čerstvé dítě neudělal první poslední, že? Vitamíny, očkování, oblečky z kosmických materiálů, kočár, co vydrží všechno, pleny, inspirativní hračky, knihy, abychom věděly, jak na to, domácnost bez poskvrnky, kosmetika výhradně přírodní, suroviny výhradně bio, tisícovky lítají. Jako by si člověk nestačil hlubokej zářez do rodinných financí udělat sám, vnucujou se mu výrobci dětských sarapetiček vehementně ze všech stran. Dokud jde jen o reklamy, dobře. Ale oni umějí být i mnohem otravnější. Už v porodnici do nás nacpali plný tašky nějakých nesmyslů - vzorků plín a krémů, pracích prášků a umělých výživ, kila letáků. Totéž se opakovalo v pojiš

Liška mě upozornila, že v těch volbách volila malé strany asi čtvrtina volících - takže nás exotů není tak málo, což je potěšující. Na druhou stranu je třeba uvážit, že mezi malýma stranama byly takový obskurity, že jejich voliče za svoje spoluexoty považovat snad ani nechci. A stejně, to co se předvádí navenek, v novinách, v telce a tak, ve skutečnosti žádná politika neni, skutečná politika se děje někde jinde; a my to nemáme vědět (zdravíme Karla Ilumináta Gotta). Namísto skutečnýho jednání se nám servírujou triky, který maj odvést pozornost. Třeba tahanice o vajíčka - čtrnáct dní to zabilo, komentoval i náš tzv. prezident, dumalo se, kdo za to může, co tím sleduje a co za to slepice dostaly. Pak za socany kandidovala profesionální prsatice, která ani nemá zapotřebí rozumět výrazům "sociální" a "demokratický". Zas bylo o čem psát. Potom se na Berlusconiho zahradě objevil chlap s erekcí, a někdo podle náramku na ruce (!) poznal, že je to Topolánek. Matka malého Ni

Byli jsme s Liškou prvně volit v novém bydlišti; ano, tak uvědomělí jsme byli. Pozorně jsme sledovali politickou situaci (vejci jsme neházeli, byť chuť by snad i byla), viděli jsme i několik výživných spotů (těžko rozhodnout, jestli byla srandovnější Wolfová, nebo Bobošíková) a bilboardů (soudě podle nich je po ODS, socanech a rudejch nejbohatší politický subjekt Ólga Zubóva). Pak jsme odvolili a nikomu jsme do europarláče nepomohli. Co je ale zajímavý - podle všeho všichni v našem okolí volili malé strany - probírali jsme to v práci, nikdo nevolil žádnou z partají, která svoje členy nakonec do Bruselu protlačila. A pokud můžu odhadovat, koho asi mohli volit naši známí a kamarádi - vydalo by to na řekněme padesát lidí, kteří rozhodně nevolili třeba paroubkovce. No tak ale kdo je teda volil? Asi žiju v enklávě exotů, množině, která se s množinou voličů tamtěch lidí ani neprotne. Což mě na druhou stranu docela těší. Tak zase na podzim, spoluexoti.