Kmotra liška & Sultán Tyrl

My jsme hrozně kultůrní rodina. (I dítě už plynně pojídá kulturní přílohy českých deníků.) Dychtivě sledujeme práci dělníků na poli každodenního zpravodajství o bohatém kultůrním životě v naší vlasti, ano i rozsáhlejší reportáže, eseje a pojednání prolétáme. Literatura, hudba, výtvarná scéna. Výtvarná scéna ovšem Sultána mate, zvlášť když kolikrát výtvarnící ani nic moc nevytvářejí, zejména ne třeba nějaký ty artefakty, že jo. Pravidelně tedy stojí ve zmatku třeba nad Chalupeckého cenou. Nevyhrála to loni nějaká slečna, která vystavila malůvky svojí tety nebo babičky? A co ta holka, co nutí lidi lezt přes umělý ploty... nebo ta, jak se v dospělém věku vrací do školy a dělá velký haló z toho, že si při tom připadá divně... a co ten chlapík, co nutí cizí lidi napodobovat něčí rukopis, nebo je nechá nastoupit do telefonní budky a tam jim po drátě z vedlejší budky předčítá svoje povídky... anebo ta holka, co celej tejden nebo měsíc nebo tak chodila po Praze a schválně mlčela (všechny tim d

Narazil jsem na naprosto fascinující knihu (to už se mi fakt dlouho nestalo jako), jmenuje se to Soustružníci lidských duší a je to o tom, jak komouši v 50. letech vyřazovali z knihoven nežádoucí knížky. Podstatnou část tvoří seznam těch vyřazených titulů, asi 8 tisíc (titulů, ne svazků!) v první vlně. Vždycky je u toho "zdůvodnění"; používalo se asi deset kritérií, který se daly nacpat na všechno: naturalismus, ruralismus, exotismus, úniková literatura, existencialismus, snobismus, pornografie, už ani nevim co všechno. "Úniková literatura" jsou humoristický knížky. Je na tom moc pěkně vidět, že celá komunistická revoluce byla mimo jiné (nebo především?) vzpourou blbců proti vzdělaným, a že blbcům musel zrovna s tímhle pomáhat někdo aspoň trochu sečtělej, protože "lid" o většině těch knížek nemoh vědět (a jiný by si zase s chutí přečet). No ale o relativně inteligentní lidi, který se začnou chovat jako hovada, jakmile se dostanou k moci, nemá nouzi žádná d