Kmotra liška & Sultán Tyrl

Sultán, ten pane prožívá věci. Filmy, koncerty, knihy. To liška je na tom docela "jinak". V poctivém soustředění na blaho vrtošivého obyvatele břišní dutiny jí nějak nezbývá sil. Cožpak o to, snaha by tu byla, ale všechno se jen tak nějak mlhavě míhá za tlustou stěnou a mateřským kulturním zážitkům - překvapivě - nemůže konkurovat ani nářez Young Gods, ani James Bond, ba dokonce ani Jane Austenová. Být samodruhá je legrace: sedadla v tramvaji jsou moje, ve frontách mě uvědomělé ženy pouštějí před sebe, na gynekologii mě oslovují zásadně "maminko" a se slečnou se už můžu rozloučit ("tak tady to máte slečno - pardón - mladá paní"). Když si objednám v cukrárně preso, dívají se na mě prodavačky jako na vraha (že by matky kafe nemohly?), v restauracích mě číšníci honí bičem do nekuřáků a druhý malý pivo mi demonstrativně nedonesou. Šatník se mi scvrknul na dvě položky - a starosti s garderóbou jsou pryč. Rozhodování se odehrává jen v rámci váhání - sukně nebo

Tak už je to tady. Vánoce. Knižní trh duří, všichni potřebujeme dárky, z tiskáren se ozývá radostný hlahol, protože sotva stihnou tisknout, kam to povede. Ale já na to hledím lhostejným okem. Kdo celý den vaří a má plnou spižírnu, pustí jen málokdy slinu nad restaurační krmí... Leč! Včera mi srdce poskočilo, protože konečně - konečně! - někdo vydal Edwarda Goreyho. Léta jsem na to čekal, od dob, kdy jsem si koupil CD Tiger Lillies The Gorey End a poznal tak tohoto zcestného génia, kreslíře, magora. Nedostává se mi slov - "Ten milý výstředník," praví Květa Fialová v Adéle. To se nedá popsat, to se musí vidět - tak ňák podobně to říká Wittgenstein. Či nejlépe Mistrovými slovy: "Byl již čtvrtek a dřevěná noha jeho lordstva nebyla stále k nalezení."

To měl být jenom název předjímající další text, ale teď mě napadá: pakli má člověk oči navrch hlavy, když se mu přihodí něco mimořádného, tak normálně je má naspod hlavy? Záhada. Ale oči navrch hlavy jsem měl na své první 3D projekci, koncertu U2, a že byl vynikající i zvuk, měl jsem navrch hlavy i uši. 3D efekty taky super, ale hlavně působil obrovský záběr kamery, ostrý na krajích i do hloubky, a zachycující každý detail (typu otisky prstů na laku kytary atd.). Měl jsem chuť skákat a volat a když dali nějaký starý flák, vhrkly mi slzy do očí (které jsem měl navrch hlavy), což mělo na 3D efekt trochu negativní dopad. No a pak jsem měl či navrch hlavy (a žaludek v krku) při své prvé seriózní autojízdě. Průjezd Plzní teda nic moc, ale na dálnici jsem se nedal zahanbit a jel jak hovado. Liška se trochu bála, a i mně párkrát docela zatrnulo. Nicméně nikdo nezahynul, maximálně se pár lidí nasralo. A já si můžu připsat první překročení rychlosti. Pak byl průjezd Prahou, za tmy, a to jsem by