Byli tam všichni, i Havel, a kdekdo o tom napsal. Tak to musim taky, nenechám se přece zahanbit. Tak za prvé ten sál je příšernej. Sice je tam dobrej zvuk a z každýho sedadla je skvěle vidět, akorát genius loci nedá člověku zapomenout, že každý to sedadlo bylo konstruovaný na míru průměrný prdeli krajského delegáta strany. No nic. Trojí kontrola (bágly, občanky, vstupenky) taky nic moc, ale šlo to celkem plynule a kulturisti u vchodu byli zdvořilí - akorát to trvalo dlouho; byl jsem tam hodinu a půl před oficiálním začátkem a měl jsem tak spoustu času na záchvaty úzkosti, že mě konfrontace s legendou mého "mládí" (kdy jsem prvně slyšel Bone Machine? před čtrnácti lety?) uvrhne do deprese. Legendy by možná měly zůstat legendami, aby bylo kam vzhlížet. Ježíš K. ví dobře, proč si ten druhej příchod tak šetří.
Nicméně ke ztrátě aureoly nedošlo - byl jsem od pódia tak daleko, že bych si nejspíš nemusel všimnout, kdyby ten koncert promítali na plátno. Z Tomova obličeje byla bledá skvrna. Asi to byl on, ale určitě to nevím. Klidně to mohla být iluze.
Ovšem publikum si bylo jisto a vítalo ho bouřlivě. Pod stropem jsem si připadal jak na hokeji. Potlesk, řev, pískot. Všichni byli extatický. Ovace uprostřed písní, ovace po sólech. Sultán je ovšem kverulant a misantrop. Sultán toužil po intimitě, sakra. Škoda že to nebylo v Lucerně, maximálně. Akropole by šla, kdyby tam nebylo moc narváno.
Ale když začali hrát, bylo to dobrý. Písně z různejch údobí, většinu jsem i poznával, došlo na řádku mých oblíbených, mistr ukázkově chraptěl a pěl, akorát ty vejšky holt nebyly co na nahrávkách, dal pár kousků u piána, kapela dělala, co měla, i když byla občas trochu líná, bylo to prostě dobrý, "100 procent", jak se píše v denících. Jenomže já chtěl tak sto padesát - to mi ale Tom samozřejmě splnit nemohl.
Takže tu byl, takže jsme ho viděli. Na koho se bude čekat teď?
Nicméně ke ztrátě aureoly nedošlo - byl jsem od pódia tak daleko, že bych si nejspíš nemusel všimnout, kdyby ten koncert promítali na plátno. Z Tomova obličeje byla bledá skvrna. Asi to byl on, ale určitě to nevím. Klidně to mohla být iluze.
Ovšem publikum si bylo jisto a vítalo ho bouřlivě. Pod stropem jsem si připadal jak na hokeji. Potlesk, řev, pískot. Všichni byli extatický. Ovace uprostřed písní, ovace po sólech. Sultán je ovšem kverulant a misantrop. Sultán toužil po intimitě, sakra. Škoda že to nebylo v Lucerně, maximálně. Akropole by šla, kdyby tam nebylo moc narváno.
Ale když začali hrát, bylo to dobrý. Písně z různejch údobí, většinu jsem i poznával, došlo na řádku mých oblíbených, mistr ukázkově chraptěl a pěl, akorát ty vejšky holt nebyly co na nahrávkách, dal pár kousků u piána, kapela dělala, co měla, i když byla občas trochu líná, bylo to prostě dobrý, "100 procent", jak se píše v denících. Jenomže já chtěl tak sto padesát - to mi ale Tom samozřejmě splnit nemohl.
Takže tu byl, takže jsme ho viděli. Na koho se bude čekat teď?
Komentáře