Přeskočit na hlavní obsah

Hynku! Viléme! Kristepane!

Ne, neviděl jsem Máj, jenom trailer, ale ten byl natolik vydatný, že zvažuju, že film navštívím, abych se ujistil, že je tak pitomý, jak z traileru vysvítá, nebo třeba ještě pitomější. Trailer měl několik vrcholů, z toho jeden pozitivní (prsa). Jinak: Kukura vilně sevřeným hlasem šeptá dívčímu torzu Voníš svěcenou vodou (uch... kdyby řek mořskou... kdyby řek ohnivou... nebo chlorovanou, dávalo by to smysl); na kameru nalétávají strašidla, která patrně mají evokovat Strakonického dudáka blahé paměti... nebo Caspera... Javorský hraje kněze, který se rád zahledí do dívíčího výstřihu (jak objevná figura!), Tříska něco ušlechtile pateticky řve a mezitím pobíhá ten Matěj, kterého nikdo ani nenutí, aby se pokusil dostát svému předobrazu z básně: Máchovu osamělci, který nedokáže žít s lidmi, který v nejpůsobivější pasáži Máje prožívá drtivá muka strachu ze smrti - ne z popravy, ale z nicoty, která nastane potom. Panebože, českou moderní poezii nezaložily verše o hrdliččině hlasu, ale o času nemilosrdně ukracujícím lidský život, o titěrnosti člověka proti nekonečnému prostoru a věčnosti... ale o tom se film točí těžko, co? Lepší nějaká akce, co? Měl bych pár tipů - Rukopis královédvorský a zelenohorský, tam se to fakt docela řeže. Liška má taky dobrej tip: Čelakovský, Toman a lesní panna! Hodně svěží záležitost. Co třeba Svatopluk Čech? Hanuman, na to by se táhly davy. Nebo si šoupněte nějakýho Seiferta, tam by se daly vrazit nějaký ty dívčí ňadra. Moc jednoduchý? A co Noc s Hamletem? Českej lev zaručenej.
Jo a už jsem se zmínil o debilní hudbě Support Lesbiens? Ne? Tak ten trailer doprovázela opravdu velmi debilní hudba Support Lesbiens.
Aby bylo jasno: já netvrdím, že ke klasikům se nečuchá. Jistěže si tvůrce může látku přizpůsobit podle svého vidění, když teda nějaký má. Objevná adaptace je ale jedna věc a onanie zaštítěná ukradeným jménem je věc druhá. Protože jádrem Máje skutečně není láska a otcovražda: Mácha jistě věděl, že to už tady mockrát bylo.

Ten trailer jsme viděli před filmem Prosíme přetočte. Gondryho mám rád, protože má nápady a umí je realizovat. Hodně podobné výtvarné legrácky jsem sice viděl už v Nauce o snech, a poselství filmu bylo trochu naivní - ale ne trapné, protože nescházel nadhled. Velká zábava; mohl bych se o tom rozplývat taky dlouho (zajímavý, jak dobře se píše o tom, co mě nas.alo), ale běžte se podívat sami.

Komentáře

Anonymní píše…
seš vedle jak ta jedle, Sultáne. Vůbec tomu nerozumíš - hle co řekl o připravovaném filmu pan režisér (od slovesa "režisráti") v listopadu 2005:
"Každý zná z Máje vesměs pár prvních veršů, ale já se pokusím vyložit, co vlastně celým Májem autor myslel," prohlašuje Brabec o literátovi, jenž přišel na svět před sto devadesáti pěti lety.
Máchův životopis sice natočil pod názvem Mág už v roce 1987 František Vláčil, zato básníkovo nejslavnější dílo se dosud na stříbrném plátně neocitlo. Teprve scenáristka Brabcova projektu Ivana Nováková převedla řeč pocitů a obrazů do příběhu klasického milostného trojúhelníku.
Tříska si v Máji zahraje Mlynáře. Ústřední milenecké role zatím nejsou obsazené, ale podle tvůrců by jejich hrdinové měli docílit podobného účinku jako slavná generační Pláž s Leonardem DiCapriem.

Takže výklad, co tím básník myslel, milostnej trojúhelník, nějaký to odhalený prso a DiCaprio k tomu. Mácha by PUKNUL závistí. Depa Brabec, to je kabrňák.
kmotra liška píše…
a pro Sultána eště další perly, citováno z dnešního rozhovoru s režisérem Brabcem v MF DNES:
"Když jsem se k Máji vrátil, podíval jsem se na něj úhlem pohledu prvního pocitu - Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. To ke přece základní dojem, který v nás z Máje zůstává, že jde o něco milého a poetického. Pravda, pak se tam objeví smrt, a hned třikrát, ale jinak je to velká romantika (smích)."
anebo
"Příběh klouže po povrchu, jsou tam hezké obrázky, zdánlivě se nic moc neděje, ale ve skutečnosti tam tepe šílené drama."
Ovšem stojí to za přečtení celý, ledaccos se ti, Sultáne, osvětlí - třeba i to, že to mohlo bejt ještě mnohem horší:-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Těhotenské chátrání

Ano, milí přátelé, i léta nepoužívaný, pavučinami opředený blog se šikne, když si člověk potřebuje veřejně ulevit a zároveň mít jistotu, že si to v podstatě nikdo nepřečte. Poslední příspěvek je z roku 2011, což s nejvyšší pravděpodobností odradilo kontrolovat novinky i ty nejvěrnější z pěti čtenářů, kteří s námi sdíleli rodinné radosti a strasti před pěti lety. Tož tedy, hlavní novinkou letoška je, že do naší Kutné nory přibyde další lišče, a to už co nevidět. Jenže matka je tentokrát poněkud postarší a slasti gravidity již nezvládá s takovým přehledem jako kdysi, což generuje humorné situace a spoustu partnerského pnutí, jakož i okamžiky čistého zoufalství. Takže si je potřebuje terapeuticky rozebrat, aby se jí ulehčilo. Ale konec srandy. Věc se má následovně: ačkoli pracovníci na maloměstě, s nimiž mám tu čest se pravidelně setkávat, jako jsou prodavačky pekárenských výrobků, zelinář, pedikérka a pedagogové starších liščat opakovaně tvrdí, že mám "roztomilé bříško" a &qu

Každá jsme hrdinka?

Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo.   Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačkaní jako sardinky.

Amok a pokání

Dneska jsem se přistihl (toto je trefná formulace - najednou jsem se na sebe díval jakoby zvenčí a dost jsem se divil), že rvu dítěti z ruky lžičku, patrně s něpříčetným výrazem, abych do něj to jídlo moh nacpat násilím, hnán naprosto malichernými motivy, jako 1) jídlo není na hraní 2) otec se musí poslouchat 3) nejdůležitější ze všeho je být důsledný. Dítě si chvíli myslelo, že je to hra a vesele se smálo, načež otec zešílel, lžičku vydobyl a skutečně jedno sousto vítězně nacpal tam, kam podle jeho soudu patřilo. No. Do jistého věku je rodič silnější než dítě a to sousto do něj prostě dostane... ale nikdy dítě nepřiměje, aby ho taky spolklo. Naštěstí jsem vzápětí procitl z transu a mohl plačícího potomka opustit a jít se stydět do ložnice. Jsme prostě unavení, já i Liška, ta hodně, naštěstí málokdy oba najednou - takže dítě nakonec snědlo co mělo a ani se na tatíka moc nezlobilo. Tak snad se příště ovládnu. Pro jistotu vytvořím nějaké zaklínání. Veliká Matko! Jsem jen prostý rodič, kt